Babí léto

Herecký koncert dvou hvězd : Vlastimila Brodského a Stelly Zázvorkové. Ublížila bych panu Stanislavu Zindulkovi, kdybych nekomentovala jeho nádherný herecký výkon ve vedlejší roli. Po zásluze bylo všichni tři umělci oceněni "Českým lvem", scénář je vynikající (jako vše co Jiří Hubač kdy napsal), a proto ten 4. lev patří i jemu. Je to okouzlující příběh tří seniorů, kteří se nemohou smířit se skutečností, že stáří přichází a že se, bohužel, s tím nedá absolutně nic dělat. Mládí tohle nemůže pochopit.... dejme jim čas.... však to poznají. Nádherný film ! (28.02.2013)

Prečítal som si komentáre a len sa pridávam - film o tom,že ani staroba nemusí byť tak veľmi na hovno. Záleží samozrejme na vnútornom založení. Dôstojná herecká rozlúčka vynikajúceho českého herca Vlastimila Brodského. Len s jedným si dovolím nesúhlasiť. Tento film nemá zlý, či priemerný scenár. Život dôchodcov totiž neposkytuje veľa zápletiek, dramatických dobrodružstiev a rýchlo sa mihotajúcich obrazov. Michálek len prispôsobil plynutie deja pomalšiemu tempu života, chôdze a konania starých ľudí. Myslenie môže ostať veľmi svieže a prístupné radosti zo života aj vo vysokom veku. (16.11.2004)

"Stáří je smutný, Fando. Člověk by měl umřít mladej!" - Babí léto je o to smutnější, když vezme člověk v potaz, že se Brodský necelý rok po uvedení filmu do kin zastřelil. Jako by byl Michálkův film předzvěstí neodvratné budoucnosti. Babí léto těží zejména z titulní trojice Brodský-Zázvorková-Zindulka, kteří dali do svých postav opravdu srdce a nabídli uvěřitelné a civilní herecké výkony. Film smutným, ale milým způsobem zobrazuje, jakými způsoby se lze vypořádat se stárnutím a blížícím se koncem - člověk to může vzdát ještě před smrtí, nebo se na ni pomalu připravovat, nebo se tvářit, jako by skon nepřipadal v úvahu. Dojemný a lidský film! (20.03.2023)

Jako na jaře probouzí se příroda, tak i v člověku počne probublávat pramínek života počínající dětstvím. Jaro střídá léto, pro někoho nejkrásnější roční období, které považuje většina z nás za nejúžasnější část života. Z dítěte se stává dospělý člověk, jenž musí čelit radostem a strastem, které mu byly postaveny do cesty. Všechno ale jednou končí, a proto jak čas plyne, léto překlene podzim, známý pro svou nevlídnou náruč. Nezmínila jsem však jednu část roku…babí léto. Stejně jako to chodí v přírodě a v babím létě rozkvétají poslední květiny, tak i lidská duše přijímá poslední zbytky paprsků. Tragikomický příběh o stáří, se kterým se hlavní hrdina Fanda odmítá smířit. Bojuje proti stereotypu, naplňuje své sny, zkrátka se pokouší navrátit do let raného mládí. Proč ne? Vždyť koho by bavilo věčné stěžování si na život, čekání na smrt, které je tak depresivní. Aneb staří jsme natolik, nakolik se cítíme, a proto mi byla postava Fandy obzvláště sympatická. Ve filmu se prolínají špičkové herecké výkony postavené především na Vlastimilu Brodském a Stele Zázvorkové, jejichž filmový vztah mne dokonale odzbrojil. To dokonalé soužití, pochopení, obrovská míra tolerance, která je pro úspěšný vztah hodně důležitá a vlastně i zvyk jednoho na druhého…Jak je možné, aby se tolik odlišní lidé milovali po celý život? On s věčným optimismem, ona úplný opak. Po partnerské krizi se Fanda naprosto změní, snaží se vyhovět manželčiným požadavkům, proto ztrácí elán, chuť do života a vše mu začíná být lhostejné. Nic ho netěší, jen tupě zírá z okna… Žena záhy zjistí, že ho miluje takového, jaký je. Dojemné vyprávění dvou starých lidí, který otevřel dvířka do mého nitra. (21.03.2008)

„Vážená paní soudkyně. Život s odpůrcem je hrozný. Nechodí na pohřby, nepíše kondolence a ze smrti si dělá legraci! A ze smutečních oznámení dělá vlaštovky!“ Pan herec, plachý tragéd i melancholický komik Vlastimil Brodský, svou životní rolí dal naději a ukázal způsob, jak se vzepřít depresi ze stáří a nemohoucnosti. V Babím létu se vydal koupit zámek, pak se s noblesou sobě vlastní uklonil a zamával do publika. O rok později si nejspíš smířlivě řekl: „Bylo to krásné a bylo toho dost“, sám dobrovolně odešel ze scény života a tiše za sebou zavřel dveře. Bylo vytištěno jeho vlastní parte a já jen doufám, že někdo jiný, nějaký jeho kamarád, známá z divadla či jeho dávná láska vzali to parte, udělali z něj vlaštovku a pustili ji po větru. Při tom zašeptali: Leť, Bróďo, leť, ještě naposledy a z té výšky si vyhlídni nějaký krásný zámek... (21.04.2014)