Babí léto

Nevím, proč jsem se filmu tak dlouhou dobu vyhýbala. Rozhodně by byla velká škoda ho nevidět vůbec. Přišla bych tak o velmi důstojné rozloučení s vynikajícím hercem panem Vlastimilem Brodským. Většina lidí si ho bude právě díky roli v tomto filmu pamatovat. Jeho postava čiperného důchodce Františka Hány je jistě díky černému humoru nezapomenutelná, ale já si ho budu nejvíce pamatovat jako Karla IV. z Noci na Karlštejně. (20.12.2010)

SMRT. STÁŘÍ. ČEKÁNÍ NA SMRT. To vše dohromady je velmi "ožehavé". Filmařsky ani tak ne, jako komerčně. Ovšem V.Michálek zvolil způsob pojetí, před kterým je třeba smeknout. Staří, lze prožít různě, ale pokud se toho dožiju (moc tomu díky usilovné péči šéfa, partnerky, tchýně a dětí nevěřím), tak tenhle film dává naprosto nádherný vzor, jak jej prožít... S noblesou, humorem a nadhledem! Bravo Pane Brodský! Bravo Pane Zindulko! Bravo Paní Stello! .......... slovy klasika:"raději chcípnout, jen neztratit GLANC!" .... Krásný, opravdu krásný film (25.11.2004)

Hořká sonda do přemýšlení starých lidí, která stačí nejen dojmout, ale zároveň i šokovat. Šetření na vlastní pohřeb ještě pochopím - na tom není (obzvlášť v dnešní době) nic neobvyklého, ale výlety / procházky ke hrobu, který jsem dostala k narozeninám + nadšené básnění o tom, jak se mi tu bude s manželem dobře ležet?!? Tak to už je trošku moc i na mě... Nutno podotknout, že "obrácená" scéna s pistolí působí vzhledem k nadcházejícímu kroku Vlastimila Brodského (sebevražda) jako hodně nepovedený vtip. Ach jo.:-( (22.12.2010)

Velice lidský film, který diváka dojímá, ale citově nevydírá. Pomáhá vcítit se do pocitů lidí, o kterých je společnost přesvědčena, že už patří do starého železa, ikdyž oni sami se tak ještě necítí. Před všemi 3 hlavními protagonisty smekám klobouk, opravdu výborné herecké výkony (ale dobrá byla i menší role Zity Kabátové), dále se mi moc líbila hudba a samozřejmě mě oslovilo poselství/hlavní myšlenka filmu. Ikdyž je Babí léto ve své podstatě docela depresivní, kvůli tomu konci z něj mám dobrý pocit. Pro mě 5* záležitost, na kterou se v budoucnu znovu rád podívám. (06.07.2009)

V Podobných chybí italští Moji přátelé,  u nichž se Hubač zcela určitě při psaní scénáře inspiroval a napsal ho pánům Brodskému, Zindulkovi a dámě Zázvorkové přímo na tělo. Laskavá nepřekotná komedie o stárnutí, kde se bilancování neodehrává v mysli autora scénáře či režiséra, a vy jste nuceni se tím brodit, ale prostřednictvím jednoho krásného monologu v soudní síni. Kde se nebezpečí pasivity skrývá v jediném pohledu na starce v okně a kde k smíchu nepotřebujete ani Trošku či příručku s návodem.  Krásně, laskavě  a srozumitelně zabalený pětihvězdičkový sentiment. Ono to totiž není sprosté slovo, víme? (17.11.2023)