Coco

Pro začátek. Animované filmy nejsou nic pro mě. Nikdy mě to nedojímalo, nějak zvlášť nerozesmálo, nepřišlo mi to roztomilé ani nic podobného. Já sám bych na to do kina nikdy nešel. Trailer také nenaznačoval, že by mělo být něco jinak. Přesto tomu tak je. A ne že by si mě to získalo humorem. Coco boduje úplně jinak, na takové animáky by měly chodit malé děti do kina a ne na ty nicneříkající blbosti. Dojemná připomínka toho, že na zesnulé nemáme zapomínat. (19.01.2018)

KINO Špalíček/// Dabing 8/10 Děj 10/10 Hudba 8/10 Animace 8/10/// PLUS: tak předně nečekané dějové zvraty, nesnaží se za každou cenu bavit, ale chce vyprávět a příběh je tu nejlepší co za poslední léta byl k vidění, morální poučení není nucené, není to ani tak o hudbě a zpěvu (není to muzikál), ale je to především o rodině, rodinných tradicích a o tom co je v životě důležité MÍNUS: český dabing je zdařilý, ale myslím že originál bych si užil více/// Shrnutí: Je to jiný film, než jsme od studia Pixar zvyklí, je to vlastně docela neobvyklý příběh, který se nesnaží používat osvědčená schémata vyprávění nebo dokonce samoúčelné scény jen pro pobavení nebo představení nějakého gagu, ani klasické humorné postavičky tu nenajdete, je to dospělý příběh, ale neškodný pro děti s dojemným závěrem./// Celkem 89%/// (21.01.2018)

Tenhle latino animák mi hodně připomínal Knihu života z roku 2014. Oba to jsou latino hudební animáky, jsou si celkem podobné. No tady už to na mě až tolik nezafungovalo. Tedy určitě se jedná o kvalitní počin, líbilo se mi to, příběh je zajímavý, ovšem je to film na jedno zhlédnutí. Měl jsem u toho ten pocit, že to bylo fajn, ale příště bych si to už nepustil. (05.05.2019)

Mexiko, záhrobí, písničky. A ještě sympatické poselství. No, zajímavé spojení. Na druhou stranu animované filmy dnes svedou díky moderním technologiím zázraky, pokud navíc tvůrci přidají promyšlený příběh, dá se očekávat velká událost. Coco něco takového splňuje. Malý Miguel má sen. Chce se stát muzikantem a na svátek Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, se koná soutěž pro hudebníky. Jeho rodina staví oltáře s fotografiemi mrtvých, zdobí si domy a chodí k hrobům, o hudbě nechce ani slyšet. Protože slavný pradědeček-muzikant kdysi opustil babi Coco, takže kytara a zpěv mají v rodině špatnou pověst. Hoch si ovšem postaví hlavu, čmajzne kytaru mrtvého a ocitá se kvůli prokletí ve světě mrtvých. Před divákem se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. A je to moc fajn sledovat. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě v onom druhém světě doopravdy nezemřel. Nechybí patos a kýč, ovšem celé je to zabalené do velmi povedené slupky s vtipnými dialogy, občasným černým humorem a nápaditými situacemi. Výsledek udrží pozornost dětí i jejich rodičů. Například jako u vydařeného animáku V hlavě jde o vyzrálý kousek, kterému úspěch jen a jen přeju. (05.12.2018)

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)