Květ mého tajemství

Ano, pokud bychom chteli mluvit o pozitivech Kvetu meho tajemstvi, dostaneme se tam, kde u kazdeho dila Almodovara. Vyborna kamera, pribeh,hudba, vtip, nadsazka, barvy a skvely vyber hercu a jejich vykony. Tento film pojednava o sice kratkem obdobi zivota jedne spisovatelky, avsak velmi intenzivnim. Urcite stoji za videni a snad az na odpurce Almodovara, kazdeho necim zaujme. Vyborna byla postava matky hlavni predstavitelky, co slovo to perla. Jinak jsem si vsimnul, ze ve vsech Pedrovych filmech jsou vzdy zabery na spoustu nadhernych vchodovych dveri domu, jedny hezci nez druhe. Tak nevim, zda jsou ve Spanelsku vsechny dvere tak krasne nebo si je reziser vybira...?!:-) (02.02.2009)

podařilo se mi získat 14 filmů Almodóvara.Obdivuji jeho jednoduchost s jakou dokáže vyjádřit všechny emoce světa.Jinak tahle baba byla na zabití.Dusila všechny kolem sebe svoji neschopností se postavit čelem  celému světu s jeho nástrahami.Ale protože mám jednu takovou známou tak jsem ten film brala vážně.I když na něho sedla patina času. (26.10.2022)

pro mě zatím asi nejslabší Almodóvar. Styl má stále stejně vytříbený, jako i kameru či výpravu... ale teďka mi nesedl příběh a nedokázal jsem se ztotožnit s hlavní hrdinkou. I herci mi připadli tentokrát trošku slabší a emoce jsem cítil jen při tanečním představení. Něco mezi dvěmi až třemi hvězdičkami - pro tentokrát režisérovi přestanu nadržovat a přikloním se jen k nižší známce - ani to přece není ostuda [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (27.04.2012)

Přepsáno v březnu 2020. Květ mého tajemství se vyrovnává s rozpadem manželského svazku. Výstřednost je nahrazena rozpolceností a křiklavým kontrastem. Pedro Almodóvar si citlivě pohrává s melancholickým smutkem lásky, která pro slzy nedokáže vnímat nic jiného, než svou bolest. Vyvěrajícími niternými pocity jsou zoufalství osamělosti a palčivý pocit zrady, občas si Pedro neodpustí jemnou ironii, dokáže odtajnit čistě soukromé pocity, které se zmítají v touze a ve zklamání, není jednostranný a s pochopením podrobně zkoumá ten plamínek niterných nadějí po dokonalém naplnění osobním štěstím. Hlavním předmětem zájmu je Leocadia Macías (pozoruhodná Marisa Paredes), úspěšná spisovatelka sladkých románků pro ženské čtenářky. Je ve víru rozporuplných pocitů, očekávání, zklamání a touhy. Osobní a tvůrčí krize kráčí věrně spolu bok po boku. Naplnění štěstím je nejdůležitější potřebou. Hlavní mužskou postavou je Ángel (příjemný Juan Echanove), pozorný šéfredaktor madridských novin a milovník cukrkandlové literatury pro dámy. Láska trpělivě čeká na tu svou šanci. Výraznou postavou je Betty (příjemná Carme Elias), Leonina nejlepší kamarádka a psycholožka se speciálním školením zdravotníků. Touha se neptá po morálce a věrnosti. Důležitou postavou je Paco (zajímavý Imanol Arias), Leonin manžel a mírový vyjednavač válečných konfliktů v neschopnosti řešit své vlastní soukromé patálie. K výraznějším postavám tu patří také Blanca (tanečnice flamenca Manuela Vargas), Leonina věrná hospodyně a taneční hvězda nového programu touhy prosadit se ve skromných podmínkách. Z dalších rolí: lehkomyslný syn Blanky a tanečník s ctižádostivým plánem prorazit Antonio (baletní tanečník Joaquín Cortés), z nepoddajné matky nevrlá Leonina sestra Rosa (Rossy de Palma), ve městě nespokojená a po důstojnosti stáří toužící Leonina matka (Chus Lampreave), zdravotní sestra ze speciálního školení pro lékaře Manuela (Kiti Mánver), s nedodržením žánru nespokojený Leonin vydavatel Tomás (Juan José Otegui), vyhrožující editorka Alicia (Gloria Muñoz), či praktické cvičení absolvující lékaři (Nancho Novo a Jordi Mollà). Květ mého tajemství již ubral z černého humoru a ironie, ponořil se hluboko do nitra ženy, zmítanou rozporuplným pocity. Osvobození ze závislosti a naplnění je nejintimnější potřebou člověka. Povedený výlet do pocitů. (27.02.2010)

Prvý Almoldóvarov film s vážnejšou tematikou a treba povedať, že po Kike je to poriadny skok k vážnejšiemu tónu. Almoldóvar je tu už menej strelený, vyzretejší a jeho neskorší majstrovský, nenapodobiteľný štýl tu už začína predvádzať v plnej kráse. Rozhodne ale nemožno povedať, že by tu humor chýbal, len je menej čierny a s veľkým vkusom namiešaný s dávkami psychológie, romantiky a dramatickej zápletky. Významnú rolu v tej psychologickej časti hraje skvelé herectvo Marisy Paredes (hlavná postava Leo), o tú humornú zložku sa zase perfektne starajú jej sestra (Rossy de Palma) a matka (Chus Lampreave). Dokonale tu už funguje aj typicky obraz Almodóvarových filmov, keď každý jeden záber je nesmierne pôsobivý nádhernými kamerovými kompozíciami, plnými pestrých, perfektne zladených farieb. Veľmi sympatická mi je téma filmu - hlavná hrdinka Leo opovrhuje brakom, ktorý mnohí ľudia považujú za umenie a hoci jej takýto brak slušne vynáša, chcela by konečne tento falošný svet opustiť a začať konečne tvoriť ozajstné a hlavne pravdivé umenie. Tento prerod Leo v profesionálnom živote prebieha paralelne s krízou v jej osobnom živote, v ktorom tiež doteraz žila v pretvárke (domnelá veľká láska medzi ňou a manželom). Almodóvarovi sa tu podarilo vytvoriť z veľmi jednoduchej zápletky krásny a hlboký film. Prekvapili ma niektoré odkazy na budúce (!) filmy režiséra (Volver, Bolesť a sláva). (15.08.2021)