Setkáme se v St. Louis

Kouzelné ohlédnutí za jednou érou Hollywoodu, to bývaly krásné časy... Rodina Smithových je početná, rozmanitá, vícegenerační a přiznávám, že její soudržnost mě fascinovala. Malé dívenky vymýšlely jednu rošťárnu za druhou, ať už k obveselení či potrápení ostatních, velkým slečnám se začly zapalovat lýtka a pan Smith dostal nabídku práce v New Yorku... Příjemně pohodová záležitost, navíc tahle etika je mi srozumitelná. (31.03.2019)

Ačkoli je to jeho první barevný film, osvědčil se teprve třicetiletý režisér Vincente Minnelli při inscenaci muzikálu jako zkušený mistr barevných záběrů. Sentimentální rodinná atmosféra, vdavekchtivé dcery a celá ta pohoda, která vystupuje z plátna. Hudebních čísel není mnoho. Ale když přijde jejich čas, tak režisér velmi šetří střihem, záběry jsou skutečně hodně dlouhé, ničím nerušené, kdy většinou používá amerického plánu a své postavy zabírá po kolena. Jeho scénografie je nenáročná, velmi přirozená, nějakých honosných tanečních čísel se zdaleka nedočkáme - ostatní účinkující se pouze pohupují, hází rukama a zasněně se usmívají. Jejich občasná neobratnost pak jen zvyšuje půvab celého filmu. Jde o neuvěřitelně laskavý muzikál, Judy Garland jen září a celé to drží příjemně pohromadě. (08.01.2006)

Klasika nebo vykopávka? První třetinu filmu jsem byl nadšen – na pozadí kouzelné retro komedie se postupně představily všechny postavy, nechyběl vtip ani lehkost. S příchodem další kapitoly se dostavilo rozčarování – vyprávění změnilo tón a jako mávnutím kouzelného proutku jsem sledoval absurdní pokus o napínavé drama (pětileté děvče se snažilo vykolejit tramvaj, což vyvolalo salvy smíchu u jejích odrostlých sester), ke kterému se v poslední části přifařila koncovka melo. Aby toho nebylo málo, není jasné, o kom vlastně chtěl scénárista vyprávět - divácká pozornost se přelévá z jedné postavy na druhou. A klady filmu? Již zmíněná expozice, potom muzikálové výstupy a v neposlední řadě syté barvy technicoloru. Moje úvodní otázka tak zůstává bez jasné odpovědi, proto dávám šalamounských 6/10. (23.12.2010)

Slamáčková taškařice s Judy Garland? Do něčeho takového bych se přece nikdy dobrovolně nepustil. Avšak historie Hollywoodu je neúprosná a tak mi nezbývalo, než si tenhle slavný muzikálový kousek prostě dát. A nebylo to tak fatálně hrozné. Zpívá se poměrně málo a především první polovina funguje dobře jako určitá screwball rodinná komedie. Záhy se však děj trochu tříští (úplně stejný problém jsem měl s Minnelliho Američanem v Paříži) a soudržnost vyprávění ustupuje jednotlivým scénkám a číslům. Dalo se to vydržet, nicméně Judy Garland nikdy nebyla a není moje krevní skupina, takže její přítomnost na plátně je pro mě vždy spíše trpěnou událostí, než nějakým omamným okamžikem dokonalosti. Klasika odškrtnuta, vracet se k tomu asi nebudu. 5/10 (01.12.2019)

Neuvěřitelně pohodový muzikál, v němž není nějaké přemrštěné množství písniček, ale ty co tam jsou, tak stojí za to. Z celého filmu přímo čiší taková idylická atmosféra z počátků 20. století, takže člověk skoro dostává chuť tu dobu zažít na vlastní kůži. Příjemné herecké výkony v čele s mladičkou Judy Garlandovou (matka Lisy Minnelliové) dotvářejí onu půvabnou atmosféru, která určitě potěší divákovu duši. (18.09.2002)