Tate no júša no nariagari

I přesto, že jsem velkým zastáncem toho, že film by se neměl hodnotit podle knižní předlohy a stejně anime by se nemělo hodnotit podle mangy, ale tady si to prostě nemůžu odpustit. V manze celý příběh šlape o něco lépe a atmosféra je poněkud temnější, což z toho dělalo přívětivý seinen kousek. V anime se bohužel dostáváme do odlehčené problematiky a tak trochu shounen světa, což mi připada jako obrovská škoda, proto tedy ta mě 7/10 (15.05.2019)

Tate no Yuusha, nebo-li Povstání hrdiny štítu, mě zaujalo už ze začátku. Dobře, máme tu typickou isekai kostru, kdy je hrdina tajemnou knihou povolán do jiného světa, aby plnil roli hrdiny. Ale to, že se stane na první pohled nepoužitelným hrdinou štítu, nebo že ho celý svět víceméně zavrhne a stane se outsiderem i tam, kde by měl takříkajíc začít znova, je něco, co jsme tu ještě neměli. Není proto divu, že zůstane jako hrdina zahořklý, leč v nitru stále dobrák. První epizody se mi strašně líbily - zejména rozvoj vztahu mezi Naofumim a Raphtaliou. Normálně nemám rád jakýkoliv druh kemonomimi (zvířecích prvků na lidech), ale tady mi to vzhledem k okolnostem vůbec nevadilo. Samozřejmě, jde o harémovku, takže se k Raphtalii později přidá i třeba Filo, nebo Melty, které na první pohled mohou působit jen jako fanservisové postavy, ale mají své opodstatnění v ději a rozhodně nejsou úplně k ničemu. Celkově, postavy si zde člověk snadno oblíbí, či je dokáže z celého cukajícího svalu nenávidět (kdo má rád Malty, je pro mě naprostý sociopat). Od útlumu ve zhruba čtvrtině, pár nudnějším dílům a nástupu nějaké té zapeklitější dějové linky, jsem se už opravdu bavil. Jindy se do dokoukávání anime spíš nutím, nebo je to pro mě rutina, ale tady jsem jel díl za dílem a nechal se překvapovat, napínat a vlastně i dojímat. Tohle anime zkrátka dokázalo navodit všechny druhy emocí a nic, co se v něm událo, nebylo bráno úplně na lehkou váhu. Fantasy svět, který na ničem nestrádal, ani nikde zbytečně nepřebýval, občas dokázal být drsný a nelítostný. Bohužel, důvod, proč byli všichni proti hrdinovi štítu zaujatí, se tu nakonec úplně tak nedozvídáme - vše se váže k nevyřčené minulosti, což je podle mě strašná škoda. Ani tomu nepomohlo poněkud uspěchané tempo v posledních epizodách a otevřený konec. Navzdory všemu nepovedenému musím říct, že za poslední roky jde zcela jistě o jedno z těch nejlepších a nejpropracovanějších isekai anime, jaké jsme tu měli od první série Re: Zero. Jsem zvědavý, jestli nás čeká pokračování. Ale prý je to s přihlédnutím na popularitu pravděpodobné! (16.07.2019)

Asi každého, kdo mrkne na pouhý jeden díl napadne, že Tate no yuusha no nariagari nebude ničím originálním a už od počátku okatě vykrádá třeba Sword Art Online. Koncept světa s pravidly MMORPG je v anime již poměrně nadužívaný a po stránce základního námětu jaksi ani tohle dílo nemá čím překvapit. Proč tedy plné hodnocení? Čert vem nějakou originalitu. Štítový hrdina a jeho dobrodružství ve světě, do nějž nepatří, je totiž neskutečně zábavná podívaná plná akce a emocí. Zprvu se sám Naofumi, tedy hlavní postava, jeví jako nezvykle zajímavý člověk, jelikož mu z odporného chování celého království začíná dost hrabat a divák si není jist, zda sleduje klaďase nebo záporáka. Tahle vlastnost tak nechává diváka v jistém napětí, protože nikdy nevíte, jak bude reagovat na dané situace. Jistě, postupem času ho dost umírňuje jeho parťačka Raphtalia, která typicky plní úlohu té vedoucí ženské hrdinky. Dvojice dalších holčin jí pak zdatně sekunduje a seriál má tak nádech jisté harémovky, ač postrádá jakoukoliv romanci. Vadou na kráse budiž to, že první série jaksi nedojde k žádnému zakončení v rámci hlavního úkolu a závěr tak nějak vyšumí do vrátek ke druhé sérii. Ač tyhle seriálové praktiky nenávidím, zde klidně odpouštím, protože každý díl je plný zajímavých postav, událostí a popřípadě i nějakého toho vtipkování. Pokud někdy vznikne další série a opět půjde jen o každodenní fantasy dobrodružství, nebudu se zlobit. (27.06.2019)

Tak tohle bylo dobrý, tohle mně baví v jakékoliv podobě, nemusíte tam být krev, akce v každé epizodě a hláškování, jak v prvním Predátorovi "Dillon!, You Son of a Bitch". Seriál si vystačí s intriky, korupcí a zákeřností, hrdina ze začátku neskutečně naivní a důvěřivý, v dalších dvaceti minutách, velice krutě vystřízliví a pozná že tohle pro něho nebude Sword Art Online. Místy to bylo až moc hnusný, ale finální zadostiučinění sem si vychutnal jak jen to jde. Hodně mi to připomínalo Dragon Age: Inquisition, (rest in peace Bioware) kde se výborně mísila politika, korupce, pomalý začátek, tvrdý leveling, napínavé a velkolepé bitvy. Nikdo vás neměl rád, všichni vás nenáviděli, všechno jste posrali a pro všechny jste byl ten prokletý čůrák, co nosil znamení šelmy a tak vám zbyl jen ten úsměv na tváři. Ale to všechno špatný, hnusný a zlý, odešlo ve chvíli, kdy vám jedna osoba začala věřit a ta víra v té osobě rostla a rostla, takže to k vám přitahovalo další postavy, které taky ve vás začali věřit a byli jste pro ně tím nejlepším, co je potkalo. Ale jestli bych tenhle seriál, měl popsat jednou větou, tak by to byla tahle: Když si hlavní protagonista, za parťáka vyberete mývalí holku, tak jasně že si tenhle seriál, zaslouží pět hvězdiček. (07.07.2019)

Konečně jedno velmi povedené anime fantasy, které ke konci dojelo na předčasné opuštění replikace úvodní negativity a pesimismu. Příběh Naofumiho, nenáviděného hrdiny, který nemá nic zadarmo, je svěží svou zatrpklostí, pohrdáním ctností a zdařile modeluje krutou nespravedlnost života. Budete se s ním vztekat nad nepřejícností okolí, utíkat z míst, kde se o Vás šíří neutuchající pomluvy a prát se s osudem, který Vám narozdíl od ostatních hrdinů dal mnohem podřadnější nástroj k boji. Vskutku mě bavilo nahlížet do pohnutého charakteru nevěřícího antihrdiny a líbilo se mi, že jeho ustálená, ale vzácně se projevující lidskost dostávala konstantní nášup jak od bandy zlosynů v temné uličce. Z tohoto důvodu Naofumiho kyselost a znechucení byla polovinu seriálu věrohodná a vhodně doplněna konstrastujícím pozitivním duem až přespříliš charakterně dokonalé Raphtalie a dětinské Filo. Ke konci zjistíte, že celý děj má i hlubší mytologické kořeny a jsem nadšen sám sebou, že Penkinovu hudbu poznám už z prvních tónů. Tak co je špatně? Cítím se trochu jako kazisvět, ale přál jsem si sledovat utrpení hlavního hrdinu déle. Na můj vkus to grillování nebylo dostatečně dotažené a ve chvílích, kdy se ani to nedělo, tak se neštastně fillerovalo. 2/3 anime máte pocit, že to není jen o naší skupince a i ostatní hrdinové pracují na svém vývoji vzhůru s různorodým posláním, aby na samém závěru se navrátili do arhcetypů spíš podřadnějších a tupějších klíčenek. Následně se začneme spíš soustředit na shounenovské množení schopností, jejich adekvátně nuzné pojmenování a rozléval se ve mně neblahý pocit, že hlavní hrdina je otravně nepřemožitelný. Proč být generický jako jiné konzumnější isekaie? Asi jsem si sám odpověděl. Je to ale pouze na škodu, protože Shield Hero rozhodně mířil k vyšším metám. Co ale není, může být a dalším sériím pravděpodobně příležitost dám. Těsně nedosažené 4* (18.01.2022)