Cesta zpátky

Já zas dostanu od křesťanů v poště strašný kázání ale, jak říkáme my ateisti, "S boží pomocí do toho" (myslím do komentáře). Takže v tomto filmu je krásně ukázáno, jak drtivá většina pánbíčkářů v sutaně jsou pěkný svině. Když měl velebníček basketbalovej tým kolosálně na píču, tak to si náhle vzpomněl, že před čtvrt stoletím za ně hrál nějakej Jack Cunningham, kterej je dotáhl do play-off a tak proč by je tam nemohl dostat znovu, že? Akorát tentokrát místo z pozice hráče to bude z pozice trenéra a čert vem, že Jack má tunu osobních problémů a plné právo do sebe klopit jedno pivo za druhým a zakončovat to tvrdým. To je velebníčkovi u prdele, jen ať Jack projeví lásku k bližnímu a pomůže, však o tom je křesťanství, no ne? Pomáhej blízkým a těm v nouzi, pyčo! A tak Jack zahodí s velkým sebezapřením flašku, ponoří se do trénování, z bandy lůzrů udělá drým tým a pak, když se po čtvrt století tým dostane do plej a of k tomu, tak se stane co? Jack dostane další bombu od osudu, vyleje se, zcela po právu, jak váza a dovolí si tak přijít na jeden posranej trénink s kocovinou o něco později. A tramtadadáááá náš milej velebníček ho za prokázané služby okamžitě vyhodí a odmítá se s ním o tom vůbec bavit. Kde je to odpuštění? Kde je ta boží láska? Co na tom, že z bandy kluků, co byli k hovnu, udělal úplně nové osoby, co si věřili a kterým se rapidně zlepšil život i mimo basketbalové hřiště. Co na tom, že kluci ho zbožňují a co na tom, že sám bůh kdyby mohl, tak sestoupí z nebe, kopne velebníčka do koulí, sebere mu kolárek a pošle ho do pekla. Kdepak, Jack je tuze zlej, bumbal a tak minimálně na sto let do očistce. Nemám nic proti normálním křesťanům, ale svině jako byl tenhle, bych střílela. A ještě má tu odvahu mluvit JEHO jménem. Kokot starej! Jinak film se mi velmi líbil, Jacka sem plně chápala, na jeho místě bych také lila první ligu a Beník to zahrál skvěle. Jasně, že mu pomohlo, že má s chlastem tunu zkušeností, ale to je mi u prdele a na jeho výronu to nic nemění, prostě byl skvělej. A, jak konec naznačil, možná nakonec nebylo vše tak posraný jak se zdálo. Takže (k)ámen a Buddha s váma! (02.06.2020)

The Way Back je filmem dvou příběhů, dvou linií. Příběhu, linie Bena Afflecka, jakožto drtivým životním úderem zkroušeného alkoholika a příběhu, linie Bena Afflecka, co by trenéra školního basketbalového týmu. Obě tyto linie jsou pak samostatně poměrně působivé a zajímavé, se svými silnými momenty a výrazným pojetím, ovšem jelikož obě tyto linie jsou v jednom filmovém celku, musejí samozřejmě fungovat i ve vzájemné symbióze, a to je zásadní problém této podívané, jelikož prostě Gavin O´Connor nezvládl ty dvě linie propojit do jednoho skutečně fungujícího celku, který by měl stejně povedené vyznění jako ony linie samy. Výsledný dojem je tak rozštěpená a nesoustředěná podívaná, skákající ze dvou nesourodých příběhů, které se jen vzájemně oslabují a ubírají si na působivosti, a musím tak zopakovat, že je velká škoda, že se tvůrcům nepodařili ony linie více naladit na stejnou pocitovou vlnu, jelikož pak by jistě vznikl opravdu kvalitní film. Jediným kvalitním pojítkem tak zůstávají už jen postavy a jejich herečtí představitelé, kdy nelze nikomu z přítomných nic vytknout, a právě především Ben Affleck svým výkonem zas trochu zahnal do koutu všechny pochybovače o jeho hereckém talentu, mě tu totiž přišel vážně přesvědčivý v obou polohách a je jednoznačně tím nejvýraznějším prvkem celého filmu. Cesta zpátky je tak zkrátka sice určitě kvalitní a rozhodně nenudící podívaná, nicméně její zpracování nemohu považovat za správné, kdy opakuji a shrnuji, za mě se jedná o dva samostatně fungující příběhy, ovšem mizerně propojené v jeden nefungující celek. (23.06.2021)

Chlastal Matt Dillon, toho času literární alter ego undergroundového spisovatele Charlese Bukowského, a pak každé ráno takřka rituálně zvracel, hned v několika verzích si rád přihnul rovněž muzikant, který narazil na hudebně nadanou dívku a Zrodila se hvězda (naposledy to byla Lady Gaga), z vlivu alkoholu se pokoušel dostat v Roce ďábla i Jaromír Nohavica a naopak k smrti se vědomě upíjel v Las Vegas Nicolas Cage a právem za to dostal Oscara. Nově si rád přihne i někdejší basketbalová naděje, která dostala šanci pozvednout nejen beznadějné basketbalové družstvo jedné církevní školy, ale hlavně svůj zoufalý život. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, tady je navíc velmi dobrý. Navíc v látce, u které se v reálném životě nebojí přiznat, že boj s alkoholismem je celoživotní a obtížný. Prošel si pobyty v léčebně, má za sebou ambulantní léčbu. A teď si také na plátně prochází závislostí. Skutečně silné paralely. Jeho postava je jinak stavebním dělníkem, samotářem, který rád zajde na pivo. Brzy pochopíme, že jeho docházení na bar není úplně v pohodě. Pak se rozjede druhá linie o sportovních outsiderech, kteří se musejí semknout a dokázat, že koše střílet umí. A ještě vyřešit vlastní sociální trable. Asi tušíme, kam to bude směřovat. Záhy také zjistíme, proč Ben chlastá, já mu to celé věřil. Ve výsledku jde o velmi obyčejně uchopený příběh, ovšem možná právě v té jednoduchosti je ta největší síla. Velmi civilní a docela dospělé. (30.05.2020)

Gavin O'Connor je velice zdatný režisér a v rámci žánru sportovních dramat přinesl jedny z nejlepších kousků co jsem kdy viděl (Hokejový zázrak, Warrior). O to více mě zaskočilo, že je Cesta zpátky, tak strašně rutinní, stereotypní až nudná. Affleck se snaží a přestože jeho alkoholik není úplně přesvědčivý, je to právě on, kdo filmy drží mírně nad průměrem. Zbytek je tak trochu o ničem a chybí zde jakékoliv sportovní napětí, nebo vůle fandit. Ve výsledku je ústřední basketbal, jen vedlejší kulisou pro příběh zničeného muže, který hledá smysl života v alkoholu, poté co ho potká tragédie. Půlku filmu jsem to vydržel ale poté jsem měl neustálý pocit, že se stejně jako hlavní hrdina točím v kruhu a je mi úplně jedno, co se kolem mě děje. Docela mě to zamrzelo, protože kvalitní film z prostředí sportu jsem dlouho neviděl a Connora jsem v tomhle žánru, vnímal jako Baye u akčňáku. (22.03.2021)

The Way Back si určitě mnohé bere z dnes již legendárního Coache Cartera, který beru jako nejlepší sportovní film vůbec, tenhle snímek je ale také pro mě výjimečný a to hned z několika důvodů. Hlavně proto, že Ben Affleck zde hraje takřka sám sebe (alkoholika) a paradoxně mu to tu pomáhá, navíc je to po emocionální stránce velice silné a minimálně na stejné úrovni jako již zmíněný Coach Carter. Celkově z toho mám pozitivní pocity a Gavin O'Connor natočil další dobrý film. Jen mě zajímá, jak asi dopadlo play-off. Slabší 4* (21.06.2020)