Démon

Polskou kinematografii jsem měl vždy rád, dala světu spustu skvělých jmen a děl. Tohle mne však absolutně zklamalo. Tvůrci jakoby se nemohli rozhodnout, zda se vydat cestou psychologického dramatu (což bych asi uvítal spíše), nebo duchařského horroru (to bývá těžší). Nakonec zůstal snímek ne na půl, ale na čtvrtině cesty. Slušná kamera, zajímavé lokace, standardní hudba (výborný folklor) a obstojné herecké výkony. Co je všechno platné, když jsem během sledování postrkoval ručičky hodin očima. Přitom jsem si vzpomněl na vynikající Petrolejové lampy, kde oním duchem-démonem je syfilis. Kdyby se tvůrci vydali podobným směrem (jenže by jim chyběli Čepek a Janžurová), vytvořili by možná silný film. Jenže kdyby... Takhle divák sleduje pouze nepodařenou svatbu, kterou překazí bubák, avšak osudy postav jsou mu lhostejné... Horor tedy rozhodně ne, bát se není čeho. P.S.ani se nedivím, že se po premiéře režisér oběsil....je to fakt na mašli. (04.11.2016)

Když se na polskou svatební veselku přižene Dybuk, může z toho vyjít docela slušný Mindfuck. Zajímavé dílo, nic podobného jsem, myslím, ještě nikdy neviděla. Zvláštní, tíživá atmosféra ve spojení s působivou hudbou je poctivě budována již od začátku filmu. Můj obdiv patří hercům, zejména Itayi Tiranovi, ten si to vyžral nejvíc:) (21.01.2017)

[Febiofest 2016] Nepijte alkohol, uvidíte mrtvé lidi a pak vám z toho hrábne a začnete mluvit jidišem :-) Tahle nepovedená svadba osobitě mísí prvky duchařského hororu, černé komedie a klade spoustu otázek, na které občas jen ve velkých náznacích odpovídá. A alkoholové opojení graduje. Kdo by se na oslavě chtěl zaobírat nějakými starými vinami a hryzajícím svědomím (vlastním, národním)? Co na tom, že po sálu chodí duch mrtvé dívky a tančí se ženichem? A kdo je její ženich na staré fotce? Jestli jste si nevšimli, tak vám unikl zásadní moment snímku. (27.03.2016)

Svatba je podle učebnic psychologie řazena do první poloviny první desítky zatěžkávacích zkoušek vztahu. Všechno to chystání, plánování, organizování, zvaní, řešení koho pozvat, koho ne, koho kam posadit, kdo se s kým nemá rád a potom průběh oslavy samotný, jsou jeden velký nekonečný stres. A teď si představte, že se vám po sále, kde se koná oslava, začne vedle více či ještě více až nejvíce opilých známých a příbuzných courat duše nějaké úplně cizí ženské, která má navíc zálusk na vašeho, asi už celých požehnaných čtyřicet minut, manžela. Posedlost, ovládnutí, kletba. Co se vlastně stalo a kdy? Kdy, kam a proč zmizela Hana? Kdo zmizel Hanu? Kam zmizela její rodina? Stala se obětí války nebo se odstěhovala? Kdo byl Hanin vyvolený a kam zmizel on? Proč ten, kdo něco ví, jenom naznačí a jinak mlčí? Proč je kněz nevěřící a proč bludná duše nemá klid? A existuje na konci nešťastné cesty šťastný cíl, nebo je ta cesta nekonečná? (23.03.2016)

Komorní, až divadelní (ano, dokážu si to představit jako divadelní hru) s notně velkou nadsázkou polský Vymítač ďábla aneb když na polskou veselku zavítá dybuk. Jenže tohle by bylo hodně povrchní přirovnání. Wronův film nakládá jak s tradiční židovskou legendou o dybukovi, tak se ohlíží po ne vždy příjemných úsecích polské historie. Film mě zaujal hlavně střízlivým, až realistickým pojetím, nádherným prostředím, hodně dobrými postavami (otec nevěsty, matka nevěsty, ostatně i nevěsta samotná, ale hlavně na svatbě přítomný doktor), až typickým polským humorem (znovu doktor, klasické řešení svatebního problému - všechny ožrat) a vnitřně nepříjemnou atmosférou a děsivostí vycházející z povahy/polohy "dělejme, že se nic nestalo". Chápu, že většinovému a mainstreamovému horrorovému divákovi to asi moc neřekne, ale když se do toho dokáže člověk ponořit, dokáže si to užít. Já si to užil. A ať už zdejší přispěvatelé a přispěvatelky píší jak chtějí, že tohle s horrorem nemá nic společného, pravdu rozhodně nemají. 3,5* (28.03.2024)