Staříci

Staříci fungují skvěle v tom, v čem toliko českých filmů zaostává - výběr tématu, tempo a napínání příběhu. Narozdíl od většiny filmů o hrůzách komunismu, si jde Duškův a Provázníkův film vlastní cestou a jde spíše o vyrovnání podpořenou jakousi meditativně-stařeckou linkou. Tempo je vražedně pomalé, vtipy decentní, drama hutné. Jediný problém, který jsem měl, skýtal v nedůsledné kauzalitě. Až na jeden výrazný důsledek na konci filmu se situace na sebe nebalí a spíše jsou jednotlivými povídkami příběhu, které jakoby na sebe nenavazovaly. Ale to je opravdu jediné. Jinak Staříci šlapou jako hodinky... nebo spíše jedou jako invalidní vozík? (26.03.2020)

Hodně překvapivá reakce na vyřizování účtu napříč desetiletími. Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička byli v této jízdě za jedním "kamarádem" z minulosti, setsakra přísní. Líbila se mi jak ta přímočarost, tak ten nápad, který otevírá bolístky minulosti a zasazuje do nich nepřístupnou ránu jedu. Je pro mě až s podivem, že jsem o tomto filmu pořádně neslyšel a neviděl ho v žádném kloudném kinosále. Pro mě je to drama na úrovni evropského dramatu. (03.11.2020)

Líbí se mi na tom, jak si to vezme americký žánr, ale zpracuje ho úplně neamericky. Pomalu, bez flashbacků, bez vysvětlovaček, bez nějakého většího pocitu identifikace s (fyzicky chátrajícími) postavami, které si jdou pro pomstu. Kromě asi dvou scén, kdy Schmitzer vypráví s hlavním "záporákem" nesouvisející historky z lágru, se o minulosti skoro nic nedozvíme, a tak je ponechán prostor představovat si, co všechno mohl ten komunistickej prokurátor udělat. A pomsta je daná jako něco, co se musí udělat, protože nikdo jinej neměl koule to udělat za ně a staříci můžou třeba zítra umřít. SPOLER ALERT A to, co se stane v závěru je tak v duchu celého filmu, protože to nepřináší nějaké zadosti-učinění ve smyslu pomsty (protože prokurátor je zmatenej senila), ale spíš satisfakci, že rozpadající se dědek něco dokázal dokončit a odbýt si něco, co považoval za nutnou formalitu, kterou mu polistopadová společnost v žádné formě nedala. A ne, není to politický film a není v tom patos jak u běžných českých antikomunistických filmů bývá. Ale možná právě tohle razantní gesto na konci pomalého filmu česká kinematografie potřebovala. (01.12.2019)

Dušek a Provazník natočili něco mezi road movie, hořkou komedií a psychologickým dramatem. Jejich Kill Karel mi v něčem připomněl filmy Quentina Tarantina. Jednak to byla cesta za pomstou, ale také „napravování historie“. Jenže na to má sice koule Tararntino, což mimořádně zábavně potvrdil i letos, ale Dušek a Provazník ze zločinů Karla Vaše jenom obžalují jakéhosi Václava Mráze. Ale i tak mi připadá, že chybělo málo (třeba, kdyby si tvůrci ujasnili, co za film vlastně chtěli natočit) a film by si zasloužil všech pět hvězdiček. (19.10.2019)

Je jedině dobře, že tvůrci nesklouzli k zařazení komediálních prvků a nenatočili tragikomedii. Neříkám, že by to nemohlo fungovat, ale rozhodně by tím utrpěl jinak dobrý dramatický příběh. Navzdory tomu, že má tento počin pomalé tempo, tak nenudí, protože když už by nic jiného, tak určitě sledování hereckého představení J. Schmitzera a L. Mrkvičky stojí za to. Škoda, že závěrečná scéna nebyla ztvárněna naturalisticky, domnívám se, že by to zvýšilo prožitek z filmu. (17.04.2020)