O slavnosti a hostech

"Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského" (oficiální text distributora) - prdlajs. Kafka dejme tomu, surrealismu ždibíček a co má s Němcovými filmy společného Dostojevskij, netuším. Zato je v nich přítomno mnoho nesmyslných dialogů či monologů, prkenného herectví a okázalé vyumělkovanosti. Tento film není výjimkou. Nelíbí. (05.07.2009)

Dovnitř už nemůžete, přes zeď se u nás nesmí a od dveří sme ztratili klíč. Nesmírně odvážné dílo na svou dobu, alegorie totality, zákeřnost a hraná zdvořilost, jedna velká povinná oslava. Člověk musí číst mezi řádky a vnímat dialogy v širším kontextu. Mrazivá pointa s hledáním ztraceného hosta. (07.02.2011)

Depresivní podobenství, které ukazuje, jak skupina lidí zlých manipuluje ostatními lidmi. Pomáhá jim v tom skutečnost, že ti, co se nechávají manipulovat, nejsou zakořenění v pravdě, mají "jiné" svědomí, nebo jsou prostě hloupí a k základním morálním otázkám lhostejní. Tím se stávají spojenci a napomahači teroru, aniž si to uvědomují. Schéma typické pro všechny totalitní režimy, ale setkáváme se s ním i v demokracii (kde ovšem následky odmítnutí „plavat s proudem“ nemusejí být vždy tak kruté, jako v totalitě). Tendenci k něčemu podobnému můžeme zaznamenat v lidské společnosti ve všech obdobích. Film bych charakterizoval jako ukázku tvorby, jejímž hlavním znakem je (židovsko-kafkovská) beznaděj, úzkost a bezvýchodnost. (04.02.2008)

Druhý film Jana Němce se znelíbil prezidentu Novotnému natolik, že byl obratem zakázán. A není se čemu divit, podobnosti s o chvíli mladším Hoří, má panenko jsou nepřehlédnutelné. Sedmero obyčejných lidí se po pikniku v lese ocitne na opulentní hostině tajemného boháče, rychle se však začne ukazovat, že účast na téhle veselici vyjde všechny hodně draho. Hra s vyprázdněnými dialogy je dodnes zábavná, stejně jako hádání, které nevinné dialogy ve skutečnosti odkazují ke zrůdnostem komunistického režimu z jeho první dekády vlády. Občas je vyprávění příliš abstraktní, jindy zase moc doslovné, pro příznivce syrového pozorování národního naturelu ve Formanově či Papouškově duchu je však Němcova stylisticky umírněná druhotina tím pravým. (31.08.2021)

Nejzábavnější a pro mě jednoznačně nejlepší film Jana Němce. Tato přehlídka různorodých lidských typů baví zejména dialogy, jenž ironizují banální fáze obdobně jako tehdejší vlna divadelních absurdních dramat. Přesně vybraní neherci si užívají groteskní ladění, v němž kraluje drastická kreace Jana Klusáka a dále zaujmou protagonisté Nedivadla Ivan Vyskočil a Pavel Bošek. Snímek je sice spojený s dobou svého vzniku, nicméně téma manipulace a prospěchářského přizpůsobování se autoritám je stále aktuální (třeba na pracovištích). I přes mrazivý konec se jedná o sice alternativní, ale vtipnou komedii s chytlavě rozvernou ústřední melodií Karla Mareše. (05.10.2022)