Komissar
Komisárka
The Commissar
Obsahy(2)
Jen zázrakem zachráněný film o lidské důstojnosti, lásce a toleranci, vyrvaný ze spárů sovětské komunistické nomenklatury. Příběh se odehrává během občanské války na maloměstě, kde vedle sebe stojí synagogy, pravoslavné kostely i katolické chrámy. Zde, v Berdičevě, vede prapor pokleslé morálky komisařka Klavdija Vavilovová. Kvůli pokročilému stupni těhotenství je proti své vůli nucena odstoupit od velení a ubytovat se u chudé židovské rodiny, která zažila nejeden pogrom. V malém domku hýřícím životem šesti dětí má přísná Klavdija možnost si uvědomit, že těžší než válka je porodit robě, stejně jako jej vychovat. Původní myšlenky na potrat se rozplývají spolu s myšlenkami na mír a svornost pracujících lidí. Nedlouho poté, co Klavdija zplodí syna, začne v dáli výstražně znít svolávací trubka. Nad městečkem propukne palba. Klavdija pokládá novorozeně na postel, obléká vojenský kabát a odchází vést svůj oddíl k útoku... Jediné celovečerní dílo, které za sebou scénárista a režisér Alexandr Askoldov zanechal, se stalo jedením z nejslavnějších trezorových snímků sovětské kinematografie. Ačkoli Komisařka vznikla roku 1967, v příznivém času měkké totality chruščovovského tání, znovu uvedena do širší distribuce byla až s koncem 80. let. Velký ohlas Askoldov získal na 38. ročníku filmového festivalu v Západním Berlíně, odkud si roku 1988 díky znovuobnovené premiéře odvezl hned několik ocenění, mimo jiné, zvláštní cenu poroty v podobě Stříbrného medvěda. Dílo bylo natočeno na motivy povídky V městě Berdičevě zdejšího rodáka Vasilije Grossmana, kterou Askoldov obohatil o znepokojivou vizi genocidy evropských židů. Nejprovokativnější podnět z dobové perspektivy ale nalézáme v rozkolu mezi zarytým fanatismem hrdinky a probouzejícími se mateřskými pudy. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Komisařka je poněkud nevyrovnaný film, má skvělý scénář a velice dobré herecké výkony, především Bykov je výtečný. Ale bohužel natočit dlouhé mlčenlivé scény se musí umět, jinak diváka nudí, což se bohužel stalo Komisařce. Vyzdvihnout však musím celou sekvenci porodu, kdy především její vzpomínky na smrt spolubojovníků jsou natočeny velice interesantně. A Jefimova moudrost v dialogu s Klaudií ve sklepě už patří do kategorie geniální. ()
Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. ()
Askoldov film ma nesmierne prekvapil jednou vecou - prácou s genderom. Na "pozadí" (ktoré je bližšie, než sa zdá) občianskej vojny, prebiehajúcej revolúcie a bratovražedných konfliktov rozpracováva prerod silnej ženskej hrdinky v niekoľkých etapách. Stavia ju do ťažkej situácie, v ktorej už voľba neexistuje a strháva z nej masku mužnosti - armádnu uniformu. Dokáže sa však neúprosná komisárka zmeniť späť na obyčajnú ženu? Alebo je to len dočasný klam?Symbolické tri mesiace na koni a tehotenstvo už nemožno prerušiť; kariéra v armáde a ženskosť sa vytráca. Kruh, z ktorého niet úniku. Zručná práca s obrazom a zvukom, množstvo metafor a "básnických" prirovnaní (mužský pohlavný úd - kanón v boji za život a mier) skrz premyslenú montáž, alegorické obrazy (deti hrajúce sa na prenasledovanie Židov). Inteligentný a vo svojej dobe nesmierne nebezpečný film. Niečo podobné by sa už dnes nenatočilo. 80% ()
Příběh ruské komisařky z doby občanské války (1917-22). Je ve vysokém stupni těhotenství, proto se jí velitelé zbaví tím, že ji umístí do početné židovské rodiny kdesi na vesnici. Tam Klaudie porodí syna a s rodinou se sžije. Mezitím ale v SSSR propukají další boje, rudí válčí zejména proti bílým, v celé zemi se šíří teror. Tento z ruských trezorů zachráněný film stojí za vidění. ()
„Když lidem seberete báchorky, jak jim pak řeknete, pro co se má žít?“ - „Lidé báchorky nepotřebují. Lidé potřebují pravdu, za kterou nebudou váhat umřít!“ - „Umřít? A kdy budou žít?“ Aneb je těžší tlačit dítě při porodu či zapadlé dělo z písku? Komisařka, přesvědčená komunistka, nekompromisní, nepostradatelná žena je „v tom“ a ani trochu nemá radost. Nepomáhá ani fakt, že chudá židovská rodina, které je nařízeno, aby ji u sebe nechala, se k ní zprvu nechová zrovna nejvřeleji. Může se ale vše změnit k lepšímu? Není se moc čemu divit, že tenhle sovětský film skončil v trezoru. Ačkoliv být v kůži cenzorů, víc než líčení Židů, by mi asi vadilo „nepříliš“ hrdinské zobrazování revoluce a vůbec soudruhů/rudoarmějců. Tak či onak jde o dost depresivní (zejména taková vize budoucnosti Židů), nepříjemný a místy opravdu působivý film (mě osobně nejvíc mrazilo při dětských „hrách“). Napomáhá tomu i výborná práce se zvukem a střihem. A přesto se tu najde i trocha lidskosti a naděje. Jenže revoluce zuří dál a žádá si oběti…za mě solidní 4*. ()
Galerie (4)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (4)
- Film získal Stříbrného medvěda + Cenu poroty + Cenu FIPRESCI v Berlíně 1988. (Mr.Ocek)
- Snímek skončil v trezoru a byl definitivně dokončen až roku 1988. (Cherish)
- Režisér Aleksandr Askoldov byl po natočení filmu vyloučen z komunistické strany, obviněn z příživnictví a vypovězen z Moskvy. Léta žil dokonce v domnění, že jediná kopie snímku byla zničena. (Cherish)
Reklama