Vzpoura ve věznici Carandiru

Brazílske filmy vedia byť poriadne silné, čo je aj prípad Carandiru. Drsnosť, autenticita a bezútešnosť je v tomto prípade priamo úmerná prostrediu a prirodzenému naturelu ľudí, o ktorých tento film vypovedá. Babenco natočil sugestívnu drámu, ktorá ponúka jednotlivé osudy väzňov veľmi citlivo a zároveň bez príkras...Celkovému vyzneniu prospelo aj nehostiné prostredie Carandiru, žiadne umelé dekorácie a ateliéry. Herci sú rovnako civilný a len zvýrazňujú celkový dojem. Tento film nehodnotí, nemoralizuje, nie je prvoplánový ani popisný, udržiava si správny nadhľad a akoby dokumentaristický štýl, ktorý je maximálne účelný...Babenco odviedol kus dobrej roboty! (25.11.2010)

Film režiséra Hectora Babenca, jež byl za režii Polibku pavoučí ženy nominován na Oscara (a poražen Sydney Pollackem), si v české (video)distribuci vysloužil zavádějící název vybízející k dohadu, že hlavním tématem takřka dvouapůlhodinového snímku bude neblaze proslulý masakr vězňů. Vzpoura, zřejmě zažehnutá nesmyslnou potyčkou a přiživená rozvráceným vedením instituce, se sice odehraje až v poslední pětině filmu, avšak do příběhu strukturálně patří – je jakýmsi vyvrcholením dříve naznačeného, ne pouze zdobným přívěškem, za jaký ho označila část kritiky. Film vznikl podle knihy lékaře Dráuzia Varelly, který při své práci ve věznici v São Paulu vyprávěním vězňů sám naslouchal. Ohraničení filmového vyprávění lékařovým svědectvím však není příliš akcentováno a slouží spíše jako prvek autentizující takřka intimní příběhy odsouzených. Ornamentální barevnosti dosahuje film nejen díky „pečlivé stylizaci nepořádku“, ale též díky kameramanské práci Waltera Carvalha (dále Hlavní nádraží, Žluté mango). (16.08.2005)

Vzpoura ve věznici Carandiru mi připomněla občanskou válku ve Rwandě (Hotel Rwanda)... děsivá událost, o které se raději mlčí, zapomíná se. Spoustu nevinných bylo zavražděno, aniž by se mohli jakkoli bránit. Na konci filmu zůstanete zaraženi a říkáte si: Tohle se doopravdy ve světě děje/stalo? Ale zpět k Babencovu filmu... Líbil se mi nadhled, který si tvůrcové filmu dokázali zachovat, žádné citové zabarvení, což je někdy těžké. Drobné ukázky ze života vězňů tvořící velký příběh byly zajímavé, ale v některých úsecích poněkud nuceně slepené dohromady. Některé části této mozaiky se podobají pochybné frašce - například svatba transexuála s doktorovým pomocníkem. Děj tak ztrácel na kráse. Možnost nahlédnout do Jižní Ameriky díky kinematografie se Evropanům moc často nenaskytne, proto hodnotím tak vysoko. (07.05.2006)

Telenovela, ktorá miestami prechádza do (stupídneho) sitcomu a snaží sa nám nahovoriť, že juhoamerické väznice sú plné správnych chlapíkov, ktorých ku zločinom donútila spoločnosť a ich obete si tú guľku (nož medzi rebrá, drôt na krk...) vlastne zaslúžili. Film vykrikuje do sveta, že je nakrútený podľa skutočného príbehu, ale niečo tak odtrhnuté od reality som už dávno nevidel. A vôbec... neznášam tieto "angažované shity": Tvárime sa, že chceme spasiť svet a o niečom vážne vypovedať, ale výrazové prostriedky máme na úrovni treťotriednych televíznych šuplikantov (jeden príklad za všetky: limonáda Hotel Rwanda...). (10.10.2008)

Občas se nějaký film se surovostí krapet přežene, což je přesný případ ve věznici Carandiru. Nekouká se na to všecko hezky, ale jsou to fakta, které se prostě musí vidět, aby se humbuk kolem nich pochopil. Všiml jsem si, že Brazilci rádi točí filmy o nich, o jejich negativech, ukazují jejich zemi takovou jaká asi skutečně je...její druhá stránka. Vzpoura ve věznici Carandiru je vysloveně syrový pohled na svět. (18.07.2008)