Rychlé šípy

Zklamal odklon od chronologie a mixování příběhu z předlohy. Vůbec neseděl casting. Ale scénář ve finále nebyl vůbec slabý, režie pevná, atmosféra hutná a koho nechal chladným Široko nebo Červenáček pod okapem? Emoce seriál vyvolal slušné a Rychlé šípy tak se ctí přenesl i do televize, za to dík. Otázkou samozřejmě je, jestli to vůbec bylo potřeba. (08.03.2021)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)

Člověk se přeci jen rozmlsá, když vidí adaptace podle knižní nebo komiksové předlohy. Zvykne si, že postavy ve filmu jaksi odpovídají své kreslené předloze. Bohužel u Záhady hlavolamu těžce divák narazil. Pravda, Jindra Hojer, Červenáček a Metelka docela se povedli, ale proč tak potlačili Červenáčkův potenciál obtloustlého vtipálka a chlapce s rozhledem, který sice je šašek, ale blbec to není. A konečně, proč vybrali na roli vůdce týmu Mirka Dušína takové nemotorné jelito, které, a ruku na srdce, připomíná Aničku s Downovým syndromem z filmu Rekviem pro panenku. Proč? Trochu to ještě vykompenzovali Širokem neboli Janem Třískou, ale nikdo mi už nevysvětlí toho Dušína. Bohužel jsem příliš úzkoprsý, abych se nad to povznesl a tak jdu s hodnocením dolů. (20.07.2011)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

"Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka? - Třeba Bahňáka." Netřeba moc dodávat. I když je to letos neuvěřitelných 55 let, tak stejně mají Rychlé šípy své nesmrtelné kouzlo. Tenhle klasický příběh pěti kluků, kteří rozplétají tajemství Vontů, Stínadel a jednoho Ježka v kleci, je i po tolika letech krásný a napínavý jako kdysi. Jaroslav Foglar vytvořil českou legendu, která se už předává po několik generací a stále dokáže zaujmout každého mladého kluka. Tohle je jeden z mála českých seriálů, který je naprosto fantastický a nemá chybu. Díly jsou krátké a vždy končí napínavě. Klub Rychlých šípů se znovu a znovu vrací do děsivých uliček, aby odhalily tajemství, které se na ně valí od prvního dílu. Já bych se asi pouze pořád opakoval a točil v kruhu. Tohle je prostě skvělé zpracování. Tečka. (90 %) (04.03.2024)