Sbohem, má konkubíno

Dalo by se sofistikovaně promlouvat o bohaté interní symbolice, o tom, kterak se ve filmu vrství, rozvádějí a opakují variace na základní motiv z titulní opery v několika rovinách a v různých kontextech, jen aby se to všechno v závěru s brutální efektivitou střetlo v jediném bodě - ale v mém případě onen jediný bod reprezentoval bezchybný 'zásah na komoru', pročež mi tváří v tvář Konkubíně tak nějak docházejí slova. Tenhle film mě asi před rokem obrátil naruby a rozebral na součástky takovým způsobem, že jsem doteď neposbírala všechny šroubky a kolečka. Jeden až tři framy z Farewell My Concubine bohatě stačí k tomu, aby se mi všechny ty dojmy a emoce, co se mnou mávaly po jeho zhlédnutí, znova a s plnou parádou nahrnuly do hlavy. Patřím sice k lidem, co se nechají rádi a snadno dojmout, ale čím víc o tom přemýšlím, tím jsem si jistější, že *tohle* se mnou v posledních x letech žádný jiný film neudělal. Farewell My Concubine je neuvěřitelně intenzivní divácký prožitek - a poměrně vzácná připomínka toho, co film - tu a tam - doopravdy dovede. (15.12.2007)

O čínskej opere som nevedel zhola nič, ale to asi málokto z tunajších divákov. Preto úvodná zhruba hodinka mi spôsobovala celkom slušné šoky. Zásahy čínskej vlády-armády v hodine tretej ma už neprekvapili, skôr človeka fascinuje správanie dvoch hlavných, respektíve troch, ak rátame manželku, postáv počas komunistického besnenia. Ako by sme sa zachovali my tvárou tvár presile moci? Číňania Japoncov nevykresľujú vzhľadom na predvojnovú a vojnovú okupáciu vôbec v pozitívnom svetle, tvorcovia to ale vybalancujú podrobným náhľadom do činskej, respektíve všeobecne ľudskej mentality, kde sa zameriavajú okrem iného aj na silu moci. Tri hodiny tu skutočne neboli na škodu, ak sa divák správne naladí, vydrží sa sústrediť od prvej do poslednej minúty. Takéto časové rozpätie si vyžaduje aj mohutnú stopáž. (05.08.2019)

Z meho pohledu jednoznacne zklamani, mozna za to muze zdejsi totalne premrstene hodnoceni, diky kteremu clovek ocekava buhvijaky masterpiece a dostane se mu neceho viditelne pod urovni filmu reziserova kolegy Yimou Zhanga. Kaige Chen tak temer 3 hodiny vyplytval na analyze dvojice tezce nesympatickych hercu cinske opery. Nazorny priklad toho, ze jakmile jde o divadelni sferu, je temer zaruceno, ze ti lide jsou mentalne labilni extravagantni pritepleni klauni. Nejsympatictejsi postavou snimku tak zustava zdejsi stetka Gong Li, ale i ta jede pod hranici sveho standardu. Narozdil od jejich trademark filmu se Zhangem, ktery si ji hyckal, zde neni stred deni ve kterem muze zarit, ale je k ni pristupovano jako k bezne herecce, jedne z mnoha. Snaha o vytvoreni neceho epickeho ala "To Live" od Yimou Zhanga zorbazujici situaci v Cine afektovane zmenami rezimu je ocividna, zustava ale jen u te snahy. Prestoze to ma sve momenty, je to spise prumerny kus. 5/10 (20.01.2010)

Zvláštní film z velmi specifického prostředí čínské opery na jejíž velmi exotický ráz jsem si musel zvykat skoro celou stopáž. Naštěstí je s psychologií a vývojem postav svázána natolik, že postupně připravuje bolestný a působivý závěr, v němž vychází najevo metaforický význam tradičních masek a líčidel, zakrývajících lidskou tvář i celkovou identitu. Z tohoto hlediska jde o inteligentní a esteticky vytříbené dílo, které stěží najde podobné zpracování tématu. To, co však narušuje dojem soudržnosti i intimity je zvolený žánr historické fresky, jež bohužel tlačí drásavé události k povrchnosti a občas i nepřehlednosti. Samozřejmě jde o velmi nekonvenční a vizionářský obraz nedávného vývoje Číny, ale vadilo mi jak se tu byla naprostá originalita a tradiční čínské postupy s hollywoodskou snahou o efektnost, rozmáchlost a zkratkovitost, která začíná převládat v druhé polovině, která naštěstí vrcholí v nezapomenutelném závěru. (09.11.2010)

Chen prekonáva samého seba. Farewell My Concubine je rozvetvenou a komplexnou historickou freskou vnímanou očami dvojice javiskových bratov. Leslie Cheung v ďalšej nezabudnuteľnej úlohe. Spolu s Fengyi Zhangom a Gong Li sú sprievodcami najvýznamnejšími historickými udalosťami 20. storočia. Atraktívnosť a romantizujúca predstava o Číne je tu podriadená politickým machináciám. Postavy sa menia, strach ich mení a ich snaha byť šťastnými závisí od vôle iných, mocnejších ľudí. Láska medzi dvoma hercami a jednou ženou. Láska k opere. Túžba po nesmrteľnosti je tu podaná veľmi citlivo. Chen sa nesnaží o vytvorenie puta medzi divákom a postavami. Ukazuje nám malosť života a malichernosť veľkých túžob. Kamera, hudba, kostýmy, výprava a herci bezchybný. Jedná sa o naozaj pozoruhodné dielo, ktoré aj napriek svojej dĺžke nenudí a vysvetľuje bez násilnosti a bez predchádzajúcej znalosti kontextu Činskú históriu veľmi jednoduchým spôsobom. Obrazová báseň a finále patrí k jedným z najsilnejších aké som za poslednú dobu videl. Už viem o čom Xingjian Gao v Biblií osamelého človeka písal. (29.11.2015)