Ďábelské ženy

Na rok 1955 jsou Les Diaboliques velmi dobrým hororovým thrillerem, jehož zápletka je dnes již několikrát vykradenou klasikou, hodně lidem známou hlavně díky remaku s Sharon Stone a Isabelle Adjani. Tento snímek by byl téměř dokonalý, kdyby nebylo té možná opravdu zbytečné délky. Myslím, že by se to mohlo krásně vejít do hodiny a půl. No nevadí, stejně jsem se nenudil a docela dobře se bavil. Jde o hororovou klasiku, kterou by si nikdo neměl nechat ujít, i když z dnešního pohledu už není zápletka tak překvapivá jako dřív. (22.06.2012)

Zatímco muž většinou o všem jenom remcá, žena jde a udělá to. V tom spočívá jejich ďábelství, protože nás muže tím donutí taky něco udělat, no a všichni jak tu jsme moc dobře víme, že muž ze všeho nejradši dělá nic. K tomu mně osobně pomohlo těchhle 114 černobílých minut, během kterých jsem fakt nepotřeboval dělat vůbec nic, jen se kochat klasikou a namlouvat si, že takového ďábla já přece nikdy potkat nemůžu. (Challenge Tour 2015, film č.25) (22.04.2015)

Tenhle film doplácí na opravdu nezáživnou první polovinu. Od chvíle, kdy se začnou objevovat otázky spojené s vraždou a obě ženy se do toho začínají ještě více zaplétat, je ten film prakticky geniální. Tempo, atmosféra, vše je tak, jak má a no a lahůdkový závěr, který, musím se přiznat, jsem nečekal, taky potěšil. Nicméně když se na film podívám zpětně tak vím, že jsem to chtěl asi po půlhodině vypnout, jak to bylo nezáživné (naštěstí jsem to neudělal). Les Diaboliques je skvělý film s opravdu dokonalou pointou a hlavně závěrečnou větou, která vás (vzhledem k předešlému kontextu) donutí se ptát, jestli je opravdu vše tak, jak se zdá (či jak jsme to viděli). Nebýt toho pomalého a prakticky zbytečného začátku, jdu na maximum. Takhle zde nechám 80 % s tím, že chci remake. Ano, vyslovil jsem to. Chci remake, který bude režírovat Brian De Palma, v hlavních rolích by účinkovali Scarlett Johansson, Rebecca Hall a (abychom zde měli alespoň nějakého toho Francouze) Vincent Cassel. Pochybuju, že se mi tohle přání splní, ale člověk může snít, že ano… :-) (20.06.2012)

Sice opět budu pro jednou v opozici, ale já si nemyslím, že by to Hitchcock, kdyby tedy stihl zakoupit práva k předloze včas, natočil lépe. Nikoli nutně hůře, ale určitě v té pro něj tolik typické stylizaci. A tohle je tak krásně civilní a uvěřitelné, že by byla vlastně ohromná škoda to promrhat ve zbytečně stylizované formě. I kdyby to však natočil lépe, tak lepší obsazení by těžko našel. PS: I já dodržím zdější pietu a o remaku taktně pomlčím. (18.01.2009)

Po Mzdě strachu, který na mě působil jako docela průser, se Ďábelské ženy jeví jako dokonalost sama. Černobílá barva působí přesně tak ponuře a nejistě, jak Clouzot chtěl. Charaktery jsou také vystiženy výborně - slizký ředitel, kterého budete nenávidět, jeho milenka, kterou budete opovrhovat a manželka, kterou litujete. Držel jsem jí palce až do konce, u kterého jsem seděl jak pěna a čekal jak to dopadne. (02.11.2011)