Ďábelské ženy

"Nebuďte sami ďábly. Nepokazte to, co by si vaši přátelé mohli odnést z tohoto filmu. Neříkejte jim, co jste viděli," naléhá závěrečný titulek. No dobře. Tak tedy velmi obecně: Ďábelské ženy jsou klenot kriminálního dramatu; už proto, že svůj žánr v nečekané chvíli přesahují. O právech na zfilmování románu dvojice Boileau-Narcejac se traduje historka podobná situaci z filmu Jára Cimrman, ležící, spící ("Teď tu byl!") s Alfredem Hitchcockem v roli toho, kdo přišel pozdě. Umím si představit, jak by film vypadal v jeho režii. Věřím, že Hitchcock by například nedopustil, aby se mu postavy na začátku a na konci rozpovídaly jen proto, aby divákovi něco vysvětlily. Nepochybně by našel způsob, jak totéž prostě ukázat. Ale kdyby Ďábelské ženy natočil, zřejmě by nevzniklo Vertigo, které stejná dvojice napsala přímo pro něj v reakci na tuto epizodu. Ďábelské ženy, jak leží a běží, se obejdou bez srovnávání s Hitchcockem, i když je pravda, že když jeho filmy znáte a jste zvyklí uvažovat o podobných zápletkách určitým způsobem, "svážete volné konce" dřív, než si režisér Clouzot přeje. Historka o vraždě, plánované milenkou a manželkou budoucí oběti, je ale poutavá už ve svém průběhu, dost neobvyklá na to, aby vás neznudila a dost uvěřitelná, aby umožnila dívat se na ni očima spoluviníka a bez dechu se spolu s hříšnicemi bát prozrazení. A je perfektně zahraná. Zejména režisérova manželka, drobná Véra Clouzot, která hrála pouze ve třech filmech, mě zaujala natolik, že určitě vyhledám dva zbývající. 90% (20.08.2010)

Nelze se tomu vyhnout a nepřemýšlet nad tím, jak by to asi natočil Hitchcock. Clouzot, podobně jako v předchozím majstrštyku Mzda strachu dokazuje, že měl výjimečný cit pro budování napětí a strachu. Žánr a příběh, který by v dnešní kinematografii působil téměř jako brakový (což ostatně platí i o většině Hitchových děl), disponuje přirozenou dynamikou, kterou získává kontrastem toho, jak působí a v jaké době byl natočen. Dovedl bych si představit kratší stopáž, některé momenty mě trochu nudily. Naopak finále je se svojí výstavbou napětí naprosto brilantní a dokazuje, jak skvěle Clouzot ovládal filmovou řeč. 7/10 (04.01.2018)

Noirovka, jak má být. Možná si pamatujete počin z roku 1996 Ďábelská lest s Isabelle Adjani a Sharon Stone. Ač je to téměř nemožné, novější verze se mi líbila víc, ale to jen protože, jsem ji viděla první. Ale Ďábelské ženy tady byly dříve a taky dříve vraždily, mno, i když nakonec to bylo trochu složitější. Důležité je, že jsem si zápletku vůbec nepamatovala, takže jsem si všechno prožila pěkně znovu, a většinu filmu si tak dřela jamku mezi bradou a rty, což je u mě známka napětí. Hereckým výkonům nemám co vytknout, zápletce taky ne, jen ten konec je tak trochu levný, bez toho náznaku, že zase může být něco jinak, by to bylo lepší. (13.11.2011)

Veľmi schopný mysteriózny originál, ale predsa sa mi občas stane, že sa mi remake dostane pod kožu viac, čiže aj v tomto prípade ma americká verzia Diabolská pasca s diabolskou Sharon Stone podstatne viac nadchla. Originál musel byť v dobe svojho uvedenia úžasným trhákom a je tam len veľmi málo chvíľok, ktoré by ma vyslovene nudili. Simone Signoret očarí, ale v úlohe intrigánskej vražditeľky som si navždy zafixovala Sharon a mám pocit, že by ju v tejto úlohe nikto nemohol nahradiť lepšie. Hoci sa Diabolské ženy pýšia hororovým žánrom, skutočný hororový smer s pochmúrnejším dejom má na svojom konte remake s celkom prekombinovaným koncom. Takže subjektívne 4* za moju čistú úctu k originálom. (20.04.2010)

Ďábelské ženy jsou filmem, za který by se nemusel stydět ani Hitchcock, ani Nolan. Zápletka působí svěže i dnes a Clouzotova režie je suverénní. Filmu podráží nohy jen nepříliš životné dialogy a roztahané tempo první půlky filmu. Vynahrazuje to ale znepokojivý závěr. Mimochodem, překvapilo by mě, kdyby zmateně působící (ale geniální) detektiv nestál předlohou pro Columba... (01.07.2019)