Absolvent

Nepamatuju si, kdy naposled mi připadala délka filmu tak žalostně krátká jako právě u Absolventa. Nesmírně přitažlivý mix v podobě perfektních hereckých výkonů, podmanivé kamery a vůbec tak trochu netypických režijních vychytávek Mika Nicholse, v dnešní době již klasických hitovek Simona & Garfunkela (tento komentář samozřejmě právě píši za hudebního doprovodu Scarborough Fair) a povedené zápletky, která by možná na první pohled mohla znít tuctově a divák by od ní mohl očekávat, že se nevyhne jistým klišé žánru, ale není tomu tak. Absolventa bych nepovažoval vyloženě za komedii jako takovou, kde se budete smíchy popadat za bránici a v průběhu sledování několikrát odcházet pro něco k pití, abyste si svlažili následkem několikaminutového smíchu vyschlé hrdlo, jde spíš o film, kde se vyskytuje několik úsměvných momentů, ale jako celek se jako komedie rozhodně netváří. Téma rebelie, vzepření se řádu, pravidlům, rutině a společenským systémům je zde naznačeno více než povedeně a mně nezbývá nic jiného, než sem vpálit plný počet a litovat toho, že to nemohlo být ještě o něco delší. I když ono je to tak vlastně možná i lepší. Jasný must-see film pro každého. (30.04.2012)

Bál som sa vážnosti, ale zbytočne. Mike Nichols má pohodovú atmosféru v krvi, podčiarknutú nesmrteľnou hudobnou zložkou svojej slávnej snímky. Kto by nepoznal ten skvelý záber na Dustina Hoffmana a ženskú nohu v punčoche (je aj na plagáte). Sám neviem, s ktorou Robinsonovou by som si radšej začal. A k tomu tie pesničky. A ten bazén. A tá hotelová izba. A ten posledný záber v autobuse. A tie dialógy. A to všetko. (16.09.2005)

Máte poblíž 1200 Glenview Road nějakou hlídku? To je dobře, máme tu lupiče. Vteřinku, zeptám se ho. Jste ozbrojen? Ve své době musel být Absolvent monumentální bombou. Muži při pohledu na nohu Mrs. Robinson slintali blahem a ženy hromadně skákaly z oken, když uviděli první záběr na Dustina Hoffmana. Ne nemyslím si, že film zestárl. Ba naopak. I po těch 40 letech má snímek kouzlo, které mu nikdo nevezme a i v dnešní době nemá konkurenci. 95% And here's to you, Mrs. Robinson, Jesus loves you more than you will know. (23.12.2007)

(!!!Pozor tento výplod mé mysli trapně prozrazuje celý děj filmu!!!) Absolvent je tak skvělý snímek, že k němu nejsem schopen napsat komentář, který by alespoň částečně vystihl jeho atmosféru. Jelikož je to však můj nejčastěji reprízovaný film, tak se o to musím alespoň pokusit. Začnu stejně jako film písničkou The Sound Of Silence z pera pánů Simona a Garfunkela. Motivy této skladby poletují příběhem od začátku do konce, což je symbolické, neboť vše podstatné probíhá převážně "za zvuku ticha" (postavy nemluví, hudba hraje). Jakmile však nesmělý Ben Braddock ústy Ondřeje Vetchého začne mluvit, tak nezbývá než se začít smát Benovu nepochopení světa, jeho nepraktičnosti a hlavně jeho následnému sbližování s paní Robinsonovou. Scény se sváděním, objednáváním pokoje a zejména situace před první Benovou ejakulací patří k vrcholům toho, co jsem ve filmu v životě viděl. Taky některé zásahy střihače jsou v těchto pasážích geniální (Benovo vyšvihnutí se z vody v bazénu rodičů do lůna paní Robinsonové v hotelovém pokoji). Pak se však náhle (díky sexuálním zkušenostem) dospělý Ben rozhodne vyměnit paní Robinsonovou za věkově přiměřenější model (její dceru Elaine) a zároveň se poprvé v životě vzepře svým rodičům. V této chvíli začíná pozvolna ubývat humoru a hrdina získává sympatie za to, že se snaží jít za svým štěstím bez ohledu na následky svého jednání. Přestože je v tom sám proti celému světu, tak se vydá překazit svatbu své milované Elaine (dokonalý motiv skladby Mrs. Robinson zpomalované podle otáček motoru auta). V neuvěřitelném závěru prchá Ben s Elaine (čerstvě provdanou za někoho jiného) autobusem na cestě do neznáma. Nemusí přitom mluvit, protože oba ví, co v tu chvíli cítí a Simon s Garfunkelem do toho už zase hrají. To nemá chybu! (10.04.2009)

"Paní Robinsonová, vy mě chcete svést." Jsem jedináček a rodiče mne vždy považovali za loutku, jejímiž průměrnými studijními výsledky ohromovali své známé. Tady sice má podobnost s Benjaminem Braddockem končí, ale přesto mu tak nějak rozumím. I tak se škodolibě bavím při jeho pokusech o intimní sbližování s paní Robinsonovou, držím mu palce při vytrvalém nahánění slečny Robinsonové a písniček Paula Simona s Artem Garfunkelem se moje uši již dlouho nemohou nabažit. (12.11.2011)