Hrabě Monte Cristo

Nejvěrnější Monte Christo k literární předloze. Trochu jsem váhal zda uznat jednu milenku navíc a, přiznejme si to, oproti knize „americký konec“. Tyto odchylky se dají skousnout. I to Dantesovo přibrání dvaceti kil ve vězení se dá přejít s nadhledem. Co pro mne všechny logické a neknižní novoty překrylo byl Depardieu, neproklínejte mne, v jedné ze svých životních rolí. To, na čem je postaven kniha funguje mistrně- chladnokrevná pomsta. A mstivý Depardieu, likvidující štěstí svých soků z mládí je knižní předloze (až na konec, kdy mu roztaje srdce) velmi věrný a provádí nás svým promyšleným plánem až k jeho završení. Jinak kulisy 2. čtvrtiny 19. stol. zdařilé. Herecké výkony(bídáky zde hrají elitní herci divadla a filmu z 60. – 80. let) skvělé. Režie, hudba a kamera na televizní adaptaci pozoruhodné. Požitek s díla skvělý. P.S. 4**** jen kvůli konci. (24.02.2007)

Nikdo nemůže nemůže kpt. Edmondu Dantesovi upřít jeho utrpení v pevnosti If a náročné studium farmakologie, ale skutečným MasterChefem téhle královsky naservírované pomsty je někdo jiný... Potom, co Bertuccio vyšvyhne na pašerácké bárce mořského okouna po provencálsku plněného sekaninkou z mořských ježků, grilovaného na fenyklu, flambovaného anýzovým likérem a zalitého rajčatovým krémem se špetičkou šafránu, přemluví rybáře Geppeho k záchranné misi, s jedním drahokamem ho na Monte Christu ponechá vlastnímu osudu a spanilá jízda může začít. V Itálii nenechá záchranu mladého Morcerfa na sv. Ritě, jako signor Pastrini... Po závodu na loďkách to hraběti žehlí u Šlehačky a jen o vlas unikne smrti z rukou Toussainta, kterého mohl v klidu vyřešit malý Hassan se svou šňůrou... Pravda, vyplýtvat protijed na hned první večeři u Villefortů nemusel, ale "každý někdy chybuje, Bertuccio"... Tolik k otázce, co dokáže jeden Bertuccio, mladý Morreli. Nakonec, když by se Edmond držel předlohy, tak jak mu ji Alexandr napsal, myslím, že by se s Haydée měl v Orientu o něco lépe, než s Mercedes na pláži, ale proti gustu žádný dišputát... (14.01.2021)

Jedna z najhorších adaptácií Grófa Monte Christa a Depardieu ako absolútne najhorší predstaviteľ Edmunda Dantésa. Nie že by sa nesnažil a alebo že by hral zle, ale obsadiť tlstého Depardieua s raťafákom ako nosorožec do úlohy štíhleho, pekného, jemného a charizmatického grófa Monte Christa, ktorý svojou charizmou očaril všetkých, tak to bola totálna kravina, rovnaká, ako chcieť aby slon tancoval viedenský valčík ... A pri tom sladko ružovom závere, ktorý sa hodí maximálne tak do nejakej venezuelskej alebo argentínskej telenovely, kedy starý tlstý a škaredý Depardieu šantil vo vlnách so starou zvráskavenou Ornellou Muti ako nejaký blázniví teenageri, vtedy som myslel, že sa asi povraciam. (04.11.2009)

Ze začátku jsem se zhrozil, co na tom může trvat 8 dílů, když ta nejlepší pasáž z vězení se odkrouhne tak rychle, že jsem ji skoro propásl krátkou procházkou do kuchyně, nepočítám-li to, že jedna scénka této vězeňské minipasáže pak slouží jako exotické pozadí pro titulky na začátku každé epizody, snad proto, abychom nezapomněli, že tato pasáž tam opravdu také byla. Jinak je vidět, že Edmondovým krajanem je také Fantomas, role totiž střídá stejně obratně, jenom kamufláž trochu flákal, protože maskování velkého nosu za ještě větší, občas také s kolárkem a kotletama, by mohlo stačit tak akorát na slepého v tunelu. S celkovým zpracováním ale spokojenost, knížku jsem sice nečetl, přesto však doufám, že tato verze nepřinutila Dumase obracet se v hrobě jak vrtule. (23.10.2014)

Jsou filmy (především knižní adaptace, a ještě především seriálové verze), u nichž je hlavní hrdina tak výrazný a dominantní, že splývá s hercem, kterého posléze lze od jeho role jen obtížně oddělit, případně nahradit někým jiným. Myslím tím třeba Gérarda Barraye jako D´Artagnana, Güntera Lamprechta jako Franze Bieberkopfa, anebo Jeana Maraise jako "kapitána a hraběte". V posledním případě se však Gérard Depardieu zhostil své role (i přes svůj zřejmý vizuální hendikep) velmi dobře - ale co naplat i Hrabě Monte Cristo může být jen jeden... Druhou podnětnou událostí tohoto zpracování byl přesun tematického těžiště z infantilně romantické potřeby "spravedlivé odplaty" v dobrém i ve zlém na "korupční řešení" téhož, které už není tak infantilní a vůbec ne romantické, a přebývá spíš v srdci dospělých. Kvalita jednotlivých dílů má sestupnou tendenci, poslední je nejhorší, závěr neodpustitelný, protože staví celou Dumasovskou filosofii, se kterou celé toto dílo budováno, na hlavu. A jaká je to filosofie? Edmond byl postižen zlem, které se usídlilo i v něm. Doufal, že když odstraní prvotní zlo, bude takový jako byl dříve. Ale kdo je infikován zlem, se po vyléčení nevrací do původního stavu dobra. (14.07.2016)