Báječná léta pod psa

Návrat do rokov minulých, hlavne tých socialistických, z ktorými sa Česi a aj niektorí Slováci asi ťažko vyrovnávajú, lebo majú potrebu stále o tom točiť filmy a na súčasnosť akosi zabúdajú. Obsadenie zaujímavé, celkom vtipné, miestami dosť tvrdé, snaha vykresliť nespravodlivosti socialistického režimu, celkom zaujímavý príbeh, ktorý však hlbšiu stopu vo mne nezanechal. (22.06.2012)

Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) (22.02.2011)

Ani u druhého filmu, ke kterému jsem se dnes po delším odstupu vrátil, se mé původní hodnocení neudrželo. Snímek mi zřejmě musel dříve připadat vtipnější, i když nejsem schopen říct proč. Dnes už jsem se příliš nezasmál, když nepočítám některé výborné momenty Libuše Šafránkové, socialistická "realita" byla tak trochu jinde (nepochopil jsem například změnu Alešovy osobnosti po jednom výslechu na StB, vypadal, jakoby se vrátil po týdnu z Lubjanky) a celkově jsem byl spíše zklamaný. 3*- (27.04.2020)

Hořkosladká komedie poskládaná snad ze všech dostupných normalizačních klišé, která v rámci nepsaného pravidla i nadsázku a karikaturu doby prezentuje jako realitu. Před hodnocením „lehce křečovitý průměr“ ji zachraňují výtečná Libuše Šafránková, jen o fous méně výtečný Ondřej Vetchý a démonický Vladimír Javorský. Symbolika neustále opakované scény "hra na doktora" mi unikla a ani tentokrát jsem nenašel žádný důvod proč si přečíst něco od Viewegha. (24.01.2015)

K tomuto filmu mám velmi zvláštní vztah. Jako dítě jsem ho viděl několikrát a docela se mi líbil, i když jsem pár věcí v tom filmu nepobíral, což bylo zapříčiněno mým nízkým věkem, kdy jsem neměl povědomí o životě v socialismu. Ale hrozně mě tehdy bavila dějová linie kolem přemoudřelého chlapce Kvida. Teprve až nyní, kdy jsem tento film viděl poprvé po nějakých 12 letech, kdy už jsem dospělý, jsem naplno pochopil některé pasáže z filmu, jejichž význam mi v dětském věku unikal, díky čemuž mi konečně tenhle film začal dávat smysl. A musím konstatovat, že se jedná o zajímavý film, který má své nepopiratelné kouzlo a který s tragikomickým nádechem popisuje život a dospívání v době, která zajisté nebyla pro mnoho lidí procházkou růžoivou zahradou. Oceňuji několik zajímavých pasáží z filmu, které mě dokázaly pobavit, jako například vylepování inzerátů o ztrátě andulek v době vpádu sovětských vojsk nebo paranoidní stavy Ondřeje Vetchého. Filmu navíc kromě zajímavého děje pomáhají i výrazné herecké výkony, díky kterým film ještě více vynikl. Tenhle film zkrátka není vůbec špatný, naopak já ho vnímám jako film nadprůměrný a uděluji mu po zásluze čtyři hvězdy. (26.03.2012)