Báječná léta pod psa

Prý „takoví jsme byli“, jak se zpívá v písničce. No já nevím, možná asociální Viewegh s celou jeho rodinou ano včetně všech těch rádoby disidentů. Pokud vím od reálných účastníků, tak ony se ty historky skutečně odehrály poněkud jinak a někdy i v jiných gardech. Hlavně je to zase celé černobílé - pitomý komunista, ztrpčující všem život, rádoby prostý človíček proti mašinérii, a po sametu v roce 1989 z komunisty převlékač kabátů - kolikrát jsme to viděli, až na to, že už se neřekne, že ti komunisté nalezli do Občanského fóra a posléze ODSky... Prostě taková inťošská pražská vize toho, jak jsme „takoví byli“, a většina republiky na to kouká s otevřenou pusou, protože zažili něco jiného. Ještě že Ježková ukáže malé kozy a že v tom hraje Šafránková. (18.01.2016)

Michala Viewegha jako autora ani persónu moc nemusím, ale za tuhle perlu jsem ochoten přejít leccos... herecký koncert Ondřeje Vetchého a Libuše Šafránkové - jejich generační příběh je nádherný a plný laskavého humoru, i přes doslova sviňskou dobu. Slizký funkcionář Vladimíra Javorského a výkon jeho filmové manželky Vilmy Cibulkové je taky k pohledání.... a Vladimír Dlouhý, "Kvído" Wehrenberg, Jitka Ježková (odvážná role, jen co je pravda;)), babičky, dědečkové, Viktor Preiss jako takřka nejmenovaný dramatik a Jiří Schmitzer v miniroli psychologa - ti všichni byli výjimeční ... asi to bude výjimečným scénářem a režií. Hezky se na to vzpomíná, ale vracet by se to nemuselo... (26.03.2003)

Hořkosladká komedie poskládaná snad ze všech dostupných normalizačních klišé, která v rámci nepsaného pravidla i nadsázku a karikaturu doby prezentuje jako realitu. Před hodnocením „lehce křečovitý průměr“ ji zachraňují výtečná Libuše Šafránková, jen o fous méně výtečný Ondřej Vetchý a démonický Vladimír Javorský. Symbolika neustále opakované scény "hra na doktora" mi unikla a ani tentokrát jsem nenašel žádný důvod proč si přečíst něco od Viewegha. (24.01.2015)

Ani u druhého filmu, ke kterému jsem se dnes po delším odstupu vrátil, se mé původní hodnocení neudrželo. Snímek mi zřejmě musel dříve připadat vtipnější, i když nejsem schopen říct proč. Dnes už jsem se příliš nezasmál, když nepočítám některé výborné momenty Libuše Šafránkové, socialistická "realita" byla tak trochu jinde (nepochopil jsem například změnu Alešovy osobnosti po jednom výslechu na StB, vypadal, jakoby se vrátil po týdnu z Lubjanky) a celkově jsem byl spíše zklamaný. 3*- (27.04.2020)

Z filmů, kde český národ fňuká nad utlačováním komunistickým režimem, je tento z vydařenějších a s takovým uvěřitelným feelingem. Přináší nám pohled na veselé i smutné okamžiky obyčejné rodiny. Vetchý je místy opravdu zábavný a množství poprsí, která se ve filmu mihnou, mne uváděla do rozpaků. Pravé slovo, které by snad trefně vyjádřilo celý dojem z filmu může být "fajn". Roztomile sentimentální s melancholickým nádechem. 70% (18.01.2016)