Sledování

Dvěma slovy: brilantní debut. Více slovy: Nolan se již ve svém prvním celovečerním snímku ukázal jako jeden z nejnadějnějších režijních talentů 21. století. Jeho prvotina překypuje znepokojivou atmosférou, které je docilováno zejména ponurým obrazem, depresivní hudbou a roztěkanými hereckými výkony, kterým přihrává nejednoznačné vedení vyprávění. To se sice naplno projevilo až v Mementu, ale i zde názorně ukazuje, jak zdánlivě jednoduchý příběh obohatit o tajemno a mnoho otázek, na které po prvním zhlédnutí nelze odpovědět. Nolanův mrazivý realismus podpořený prvky filmů noir, trochou surreality a promyšleným scénářem si klidně může podat ruky s nejchytřeji napsanými snímky, kterým náleží označení „puzzle film“. (07.10.2009)

Fascinující (skoro)celovečerní debut Christophera Nolana, který dokazuje, že i v prostředí a s prostředky amatérského filmu se dá natočit funkční a homogenní naprosto plnohodnotný snímek, rozhoduje jen a jen talent a to ,,něco" od Boha... Nolan jako naprostý self-made-man hned ve svém prvním filmu vymyslel tak brilantní zápletku a transformoval ji do tak bezchybného scénáře (což později ještě mnohokráte zopakoval), že ta sama o sobě drží jako základní pilíř celou konstrukci filmu. Navíc nabízí hned několik možných interpretací - minimálně doslovnou a obraznou, tedy buď divák vnímá příběh skutečně tak, jak je mu předkládán, nebo může přijmout za své, že celý příběh (a existence některých postav) je jen fiktivní a vznikl v naračním světě hlavní postavy - vypravěče (stejně jako třeba ve Fincherově Klubu rváčů). Nolan navíc (v kontextu svého pozdějšího tvůrčího stylu tak typicky) experimentuje s formou, neboť už tady používá nelineární vyprávění, v němž divák tu samou postavu sleduje hned v několika fázích děje, což postupně odkrývá finesy stavby příběhu. Zajímavá je také zřejmá Nolanova intuice, která má až prognostický rozměr - na dveřích bytu hlavního hrdiny je nalepen znak Batmana, Christopher Nolan zřejmě od začátku podvědomě tušil, kam směřuje jeho umělecký vývoj... (20.08.2012)

Christopher Nolan velmi rád ve svých filmech narušuje chronologii vyprávění za účelem přimět diváka, aby sám hypotézoval nad spojitostmi v ději a nad fabulí jako takové. Toto pravidlo narušují pouze filmy Insomnia (chronologické vyprávění), Batman začíná (chronologické vyprávění; flashbacky) a Temný rytíř, přičemž zase u něho je patrná paralela s nejnovějším Počátkem, kde je kladen důraz především na gradaci stupňovanou především pomocí užití paralelního střihu. Zbývající filmy pak na základě určitého systému boří chronologii a aktivně zapojují diváka do dění – ten pouze nesleduje tok událostí, nýbrž sám se aktivně podílí na rozřešení fabule. V Mementu byla narativně tematizována psychická nestabilita hlavního hrdiny (pravidelně ztrácí paměť) a celý příběh se odvíjí pozpátku. V Dokonalém triku je divák obětí klamu stejně jako rivalští kouzelníci, tahající jeden druhého za nos a je zde užito vyprávění ze vzpomínek, a rekonstrukce dění při čtení deníku v němž je čteno z deníku… V Počátku je zase při vyprávění brán ohled na snění, a tak je divák nucen orientovat se v několika rovinách snu (sen ve snu, co je snem ve snu dalším…) a zároveň mu jsou poskytována vodítka nutící ho pochybovat o skutečnosti některých scén. Do této skupiny patří i Nolanův debut Following, kde je vyprávění roztříštěno do tří časových segmentů, v nichž se nacházejí faktické pauzy a divák je tak opět nucen provádět hypotézy. K orientaci v jednotlivých liniích slouží vzhled hlavního hrdiny (dlouhé vlasy/ostříhaný/zmlácený) a z příběhu, který by byl ve striktně chronologickém podáni vcelku jednoduchý, se díky Nolanově vypravěčské virtuozitě stává proklatě napínavá a zajímavá podívaná. Ve finálním rozuzlení do sebe vše dokonale zapadá a nemohu říct, že jsem nebyl ani jednou překvapen. Z režijního hlediska je na filmu znát, že je Nolanovým prvním dlouhometrážním filmem a jeho režijní styl během natáčení teprve získával ostré hrany. P.S.: I zde nosí většina postav společenský oblek. P.S.S.: Výskyt ikonického znaku Batmana na dveřích od bytu hlavního hrdiny je vzhledem k dalšímu směřování Nolanovy tvorby lehce úsměvný. (13.08.2010)

Nolanova výborná práce s postavami, dialogy a časem dělá z Following rafinovanou podívanou, jenž vás už od počátku nutí zajímat se, co bude následovat, ale vzhledem k hutnosti právě probíhajícího vám nedává možnost o dalším vývoji přemýšlet a zkazit si tak zážitek hádáním posledního konečného zvratu. A ačkoliv ten poslední jsem víceméně očekával a nebyl tak šokující, jak píší jiní (karty jsou zkrátka odhaleny příliš brzy a nebo jsem zkrátka moc nakoukával Memento a Dokonalý trik), Nolanův celovečerní debut je skoro stejně kvalitní jako jeho následující práce a už kvůli zmíněným pozitivům (zapomněl jsem na skvělé výkony vcelku neznámých hereckých tváří) se jedná o povinnost jej vidět každého fanouška Nolana a (sub?)žánru obecně. (27.04.2008)

Debut, ale AKÝ? Nezávislosť, rozumnosť, svojskosť i vyzretý odpich do ďalšej (ešte viac vyšperkovanej) práce podobného zrna ("Memento"). Nolan s nami zdieľa svoj "design manual" tvorivosti podľa ktorého je rozpoznateľný aj za slabej či žiadnej viditeľnosti. Voyeur, 3 dejové okná v neintaktnom rozložení a rozuzlenie, ktorým nám Christopher dáva šupu priamo do držky. (11.01.2010)