Vražedné pobřeží

Vedro, písek, slunné pláže, pěkné holky a jeden soukromý detektiv v nevkusné košili, který by se mohl živit jako gigolo. Jenže to on ne. Raději vyšetřuje případy, které jsou napínavé asi jako čtení telefonního seznamu, kdy byl ještě na začátku devadesátých let plný účastníků telefonních stanic. V té době na Novu dorazil po celém světě úspěšný seriál, jehož dojem moc nevylepšil dabing Martina Zounara, který nelenil a než zkrachoval, tak pravidelně opatřoval nedívatelné kousky neposlouchatelným dabingem "quality from sud" ze svého dabingového studia. V té době pochopitelně nikdo příliš nečetl zdrcující kritiky na tento seriál, ti odvážnější se dokonce do postavy Nicka stylizovali a frajeřili. V té době bylo možno spatřit mnoho takových maníků, co s copánkem, květovanou košilí, se slunečními brýlemi navrch hlavy a plážovou obuví žabky posedávali na letních zahrádkách v přesvědčení, že si je někdo splete s Robem Stewartem. Ti úspěšnější dostali pivo zadarmo a ty ještě úspěšnější si mnozí spletli se Stevenem Seagalem, který v té době také frčel. Byla to opravdu uvolněná doba. Všichni se radovali, že socialistické seriály vystřídal kanadský detektivní seriál se sympatickým hercem, který uhrane každou ženu. Ano, mohlo to tak být, ale než k tomu došlo, tak se divák musel prokousat zdlouhavým, nezáživným dějem, který zpravidla obsahoval nějakou tu podprůměrnou akční scénu a pár hlášek, které překvapivě nezlidověly. Jízda Jeepem s mužem ve vlající košili se stala legendou. Dneska si už snad všichni uvědomili, na jakou blbost se to ve vzkvétajících dobách pro tyto typy seriálů dívali. A to nás ještě čekala vlna telenovel v čele s přízrakem Esmeraldou. Televizní Bůh nebyl pro diváka milostiv. 20% (28.03.2014)

Nick Slaughter, hrdina mých mladých let. Všechno je v seriálu k sežrání, ale musíte se na to dívat poněkud nevyzrálýma očima, pak vám i ta akce přijde uvěřitelná, Sylvie krásná, Nick famózní, ten jeho kamarád (jehož jméno si už nevybavím ani za herbář předkožek) legrační a pobřeží vskutku vražedné. Jen nechápu ten takřka filosofický rozbor v textu distributora. Kdybych ale měl sestavit žebříček seriálů z mého mládí, Vražedné pobřeží se svou skvělou reggae znělkou by jasně vedl. (20.07.2011)

Tak jsem na toto dílo po letech vzpomněla, díky seriálu Definace - pořád jsem si říkala, že toho kámoše z války odněkud znám. Páni, tohle byla ve své době fakt pecka. Tohle je můj velký problém, se který si nevím rady - jak to hodnocení mám pojmout - kdybych mohla hodnotit už tehdy, lupla bych tomu bez rozmyslu, já bláhová, pět hvězd, vidět seriál dnes, dokoukala bych stěží druhý díl. (01.07.2013)

Protože naprosto přesně vím, koho Tyler myslí, ale hlavně proto, že Tropical Heat opravdu je klasika televizní zábavy (opravdu ZÁBAVY) v našich luzích a hájích, se vším co k tomu patří, od chytlavé úvodní znělky přes výborné hlavní hrdiny a exotické prostředí až k tomu hlavnímu - solidním detektivním zápletkám - dávám ****. Ale znamená to 70%;) (29.08.2003)

Kdo by z mé generace, kdy mimo lítání venku a dělání hovadin (díkybohu, že jsem je všechny přežil ve zdraví, i když se tomu dodnes divím) byla jedou z hlavních zábav dospívajícího dítětě televize, nepamatoval na Nicka Slaughtera a jeho hrudník věčně čouhající z rozevláté košile, se směšným culíkem pobíhajícího po prosulněných plážích. Když zabrousím ve vzpomínkách zpět, pamatuju si, že jsem ten seriál občas sledoval aniž by mě nějak více bavil, A hodnocení kvality z hlediska člověka o patnáct let staršího? Raději nehodnotit a "plácnout" tam alespoň jednu hvězdičku z nostalgie. (25.05.2010)