Umučení Krista

Na tenhle film jsem se odhodlával podívat asi 2 roky. A když se teda konečně stalo tak jsem docela zklamán. Mel Gibson je pro mě frajer, že ten film natočil v tý aramejštině (a bůhví jakejma jazykama ještě), ale už neni takovej frajer co se všeho ostatního týče. Tenhle film by mohl být naprostá bomba, kdyby se věnoval celému Ježíšovu životu. Jenže koukat 2 hodiny jak skupinka primitivně se tlemících římanů mlátí jednoho chlápka je docela nuda. To si radši pustim Ong-bak nebo nějakou hongkongskou pecku tam se 2 hodiny mlátěj aspoň kung-fu tríčkama. Jenže Gibson stejně neodolal a nějaké věci z Ježíšova života tam naházel pomocí flashbacků (a výsledek působí dost divně a je to hlavně zbytečný), dále se dovíme že Ježíš vynalezl stůl a židle (komická vložka typu "tohle se nikdy neujme") Co ovšem musím naprosto pochválit je hudba. Ta je skvělá a vlastně asi nejlepší věc na tomhle filmu. Prostě Gibsona jsem měl radši jako šílenýho Maxe než jako to co se z něj stalo dnes. (07.01.2006)

Nepopírám, že Gibson ani v nejmenším nerozvíjel charaktery postav, a člověk, co nezná Nový zákon, nemá šanci pochopit, co se ve filmu děje a oč tam skutečně jde, ale na druhou stranu je Passion of the Christ tak neobyčejně působivé (což ještě více podtrhuje Debneyho hudební doprovod) a tak úžasně zpracované až to bere dech. Chladnokrevné scény, kdy Ježíš statečně snáší brutalitu ostatních, jsou tak realistické a herecky brilantní, až to v člověku škube úžasem. Člověk si sice říká "Proč mu to vlastně dělají? Proč se nebrání? Proč si nezachrání život, když může?", ale nemyslím si, že by tahle skutečnost snižovala hodnotu filmu... spíše naopak. (08.04.2004)

Prvni pulka filmu je zbytecne roztahana, ale druha pulka to vynahrazuje. Mel se zameril ciste na Jezisovo smrt, takze je ve filmu jen zatceni, odsouzeni, zbicovani a ukrizovani bez nejakyho vysvetlovani, kdo je kdo a proc dela to, co dela, ale to je na dvou hodinovou stopaz krapet malo. Zvlast v prvni polovine je to dost rozvlacny a nektery sceny se pekne vlecou. Ale jakmile se zacne bicovat, tak se v tom Mel zacne vyzivat. Vsude caka krev, trha se maso, detailni zabery a vybrousenej zvuk. Sice se da dohadovat o tom, jestli by tohle prezil, ale na druhou stranu to pusobi drsne a "realisticky". Ale ze by to bylo brutalni, aby z toho clovek omdleval, to ne. Taky se vcelku povedla kamera a kulisy a hlavne hudba je perfektni. Caviezel roli Jezise zvlad v pohode, jen me dost rusilo to jeho oranzovy oko. Akorat mi prislo, ze obcas kecal dost z cesty. Tezko rozhodnout, jak a zda-li vubec to ve skutecnosti bylo, tenhle film je spis takovej na efekt, ale to, o co Melovi asi slo hlavne, to se povedlo. Dokaze zapusobit a zaujmout. (01.02.2005)

Čím může být člověku přínosné sledování postupného umírání Ježíše Nazaretského? Křesťané možná zpytují své svědomí a po dlouhé době zajdou do kostela. Ti více oddaní získají inspiraci, kterak ukojit své masochistické choutky. A my ostatní – zarytí bezvěrci? Ano, právě nám patří ten hrdelní rouhačský smích kdesi v pozadí. Můžete namítnou, že jako ateista nemám na podobný film nárok koukat, ale ono mě to zajímá a rád bych se dozvěděl víc, samozřejmě s jistým nezaujatým nadhledem. Opustíme-li tedy od duchovní, resp. příběhové roviny filmu, co nám na holém, zbičovaném torzu zůstane? Nejdřív asi 45 minut pěkné režisérské práce, která vás díky své přizpůsobenosti potřebám Hollywoodu bude bavit bez ohledu na víru. No a pak nastává svátek všech sadomasochistů. Biče se ve zpomalených záběrech zarývají hluboko do masa, kůže je za pečlivé spolupráce maskérů a zvukařů postupně odstraňována z těla a krev stříká a stříká a stříká... . Když na mučeném těle dojde kůže k rozdrásání, nastává čas pro ostré hřeby a trhání svalů. Jako perličku na závěr si můžete dopřát vyklované oči a malou krvavou spršku. Netvrdím, že mě násilí nechalo chladným, akorát se vyžívám v jiném druhu zábavy, než ve sledování snuff filmů (co takhle název„Golgotská jatka bičem a hřeby“). Kdoví, třeba se umírání slavných osob dostane do správné módní vlny a zanedlouho se dočkáme filmu o posledních hodinách třeba Arthura Rimbauda, jemuž v důsledku vředové choroby museli amputovat nohu, aby následně skonal na tyfus. To by byl panečku trhák (zkuste si v hlavní roli představit Leonarda DiCapria)! I když reklamní kampaň Krista těžko kdy nějaká agentura překoná. 70% Zajímavé komentáře: Tetsuo, kiddo, ScreamJay, ripo, MIMIC, mm13, curunir, d-fens, E=mc2, Baudelaire, Belcarnen, Johny (15.04.2006)

(1001) Dlouho, dlouho jsem přemýšlela, co k Umučení napsat, protože mě napadaly jenom samé negativní a agresivní řeči a pro jednou mi přišlo zbytečné věnovat energii takovým myšlenkám. V takové chvíli ráda filmy srovnávám s jinými tvůrci, kteří usilují o podobné cíle a dělají to lépe. Ultimátním filmem o údělu Ježíše Krista pro moderní publikum (když z očividných důvodů pominu Život Briana a Jesus Christ Superstar) v mých očích zůstává Ježíš z Montrealu: Blázen/vyděděnec se uprostřed vyprázdněné marnosti pokouší vytvořit něco opravdového, s obsahem, a zároveň bojuje s pocitem, že je sám stejně jenom nástroj, jenom nádoba. Je to duchovní film o víře a inspiraci. Na takové abstraktní pojmy nebo nedejbože myšlenkové procesy v Umučení vůbec nedojde. Mel Gibson o filmu řekl: "This is a movie about love, hope, faith and forgiveness. He [Jesus] died for all mankind, suffered for all of us. It's time to get back to that basic message. The world has gone nuts. We could all use a little more love, faith, hope and forgiveness." Nechápu, proč se potom soustředí víc na zobrazení zla, než na inspiraci dobra. Je doslovný a přízemní a uchyluje se k myšlenkovému, obrazovému a hudebnímu kýči. Jakkoliv mi Rosalinda Celentano přijde uhrančivá, tak pro mě je jedním z největších problémů filmu rozhodnutí ke vší zobrazené lidské špatnosti ještě personifikovat zlo/pokušení do figury Satana, který se pohybuje po Zemi a de facto tak zbavuje hříšníky odpovědnosti za jejich činy, protože je sám absolutním zdrojem všeho zla. Gibson prostě nechápe šedou barvu a nechce nechat nic na samostatném posouzení jedince. Umučení Krista není výtvor duchovně probuzeného člověka, nýbrž dogmatického fanatika. Soustředí se na všechny ty nesprávné a nepodstatné detaily a neuvědomuje si, že tím nenávratně znetvořuje myšlenku, kterou se možná na začátku nechal inspirovat. (25.03.2008)