Kvílení vlkodlaků IV

já prostě nevím co si o režisérovi Houghovi myslet na jednu strany natočil jednu z mých nejoblíbenějších duchařin Legend of the hell house a nato natočil podprůměrnou blbost Incubus. A ted natočil tuhle průměrnou vlkodlačinu. Původně jsem chtěl dát menší hodnocení, ale přeci jen vlkodlačin není zas tak moc, a už vůbec ne dobrých. Neříkám že tohle je dobrý, ale dá se na to koukat. Rozhdoně zlepšení od Howling 3. Vlkodlak je sympaťák a konec je prostě dobrej(škoda že takhle není zbytek filmu). Produkce levná(film produkoval Avi lernen což je šéfik Nu image ale tohle produkoval ještě před jeho firmou). Ale nejvíce mě dostala hláška na obalu "Nejlepší proměna ve filmu" tvůrci asi neviděly American werewolf in London:-/ (29.05.2011)

Scénář filmu vypadá docela zajímavě a i když není zrovna originální, tak sliboval parádní podívanou, která se ovšem nekonala. Zůstalo totiž jen u slov, ale finální fáze a celkový děj filmu vůbec zajímavý nebyl. Skoro celý film se vůbec nic neděje a to nejdůležitější pořád chybělo. Vlkodlaky samotné totiž máme možnost vidět až úplně na konci. Nevím jestli autoři neměli dost odvahy nebo finančních prostředků, leč film o vlkodlacích má být hlavně o nich a ne, že je skoro vůbec neuvidíme. Přitom za posledních zhruba patnáct minut na nás vybalili několik velice zajímavých scén, za které se nemusí vůbec stydět a které určitě stály za pozornost. Rozkládající se tělo prokletého člověka patřilo k tomu nejlepšímu, co bylo vidět a určitě bych vám tuto scénku doporučil. To samé platí o vlkodlakovi v kapli. Zbytek vlkodlaků byl totiž úplný shit a snad ještě větší ubohost než ve třetím díle. Herci vyfasovali umělé zuby, trochu make-upu a umělé štětiny, které možná rozesmějí, ale určitě nikoho nevystraší. (05.05.2010)

Hodně dlouhou dobu jsem si u filmu říkal, že je sice fakt, že se divák u horroru nejvíce bojí toho, co není vidět, ale že bych musel vidět zrovna teď první vlkodlačí film, v němž se před kamerou vlkodlak neobjeví ani jednou (a to je na obalu ještě napsáno „nejlepší přeměna člověka ve vlkodlaka v dějinách filmu“)? Naštěstí to posledních cca 15 minut v tomto směru zachránilo. Ten jeden vlkodlak (z vícero kusů, abychom byli přesní), kterého zabírali pořád dokola se mi i docela líbil. Nezbytný osmdesátkový odér taky. A hlavní hrdinka (její představitelka) byla velmi zvláštní. Neříkám, že sexbombově krásná, ale zvláštní. Měla prostě něco do sebe. Možná mohla mít trochu více před sebou :-). Příběh? Jednoduchý, prostý až nezajímavý. Mix vlkodlačí duchařiny nebyl špatný tah. Já vlastně nemůžu říci, že by se mi to nějak extra nelíbilo. Možná proto, že jsem to čekal o něco horší....? (05.10.2012)

To je taky nápad vzít manželku s pocuchanými nervy na odpočinek do chaty na samotě u strašidelného lesa! Pomalejší snímek oživují v první polovině jen snové scény a halucinace. Les je fajn, mohlo ho být více. Na útoky dojde, leč divák si je zas tak neužije. Vpravdě průměrná osmdesátková záležitost tak na 2*. Třetí ovšem dávám za vydařené mechanické efekty v závěru, jelikož pro ně mám slabost. A když už se trikaři matlali s pěknou maskou vlkodlaka, tak nechápu, že byla využita jen kratičce. Jo a včera mi do okna šajnil úplněk na plné...., což se rovněž počítá jako plus k celkovému výsledku. (01.12.2020)

Vlastne celkom milé béčko, ktoré sa silou mocou snaží ignorovať dvojku aj trojku a atmosférou sa približuje skôr k prvému (a pomerne výbornému) dielu. Teda opäť traumatizovaná hrdinka, toho času psychicky na dne, odchádza do malebného lesného prostredia, kde sa nocou ozýva tajomné kvílenie. Dej nemá priveľký zmysel, miestami je zbytočne prekombinovaný (línia s mníškou - asi niekomu bolo ľúto za trojkou?). Ale i tak som zo štvorky mal, po obludných skúsenostiach z dvojky a trojky, pozitívne dojmy. Tvorcovia sa zrejme potrebovali dištancovať od dvojky a trojky a tak do štvorky dali minimum vlkolakov. V podstate sa „naplno“ objavia až vo finále. Prekvapivo to ale príliš neprekáža. Divák je vďačný, že nedostal niečo ako dvojku a trojku. A je tu pomerne odvážna posteľová scéna (okrem nej je film známy aj vďaka finálnej „rozleptávajúcej“ pasáži). (26.01.2017)