Dekalog
Dekalog, cztery
Obsahy(1)
Čtvrté přikázání Cti otce svého a matku svou nachází v tomto komorním filmu složité zdůvodnění. Po odletu otce (Janusz Gajos) na služební cestu najde vysokoškolačka Anna (Adrianna Biedrzynska) v bytě obálku. V dopise své zesnulé matky vyjde najevo, že Michal není jejím otcem. Šokující zjištění ji přivádí do rozpaků: žila a žije s cizím mužem, kterého milovala a miluje opravdu jen jako otce? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Páčilo sa mi to ako úvaha nad rôznymi podobami lásky (láska rodičovská zameniteľná s poloincestnou láskou telesnou) a zaujímali ma dve ústredné sympatické postavy (skvelá Biedrzyńska). Ale celá problematika s obálkami je absolútne nedôveryhodný konštrukt, kvôli ktorému som sa nedokázal emočne napojiť na príbeh. ()
Tentokrát namiesto filozofie skôr psychológia, postavená na kontroverzii. Vzhľad aj komunikácia oboch hlavných postáv je zvláštna, ich city proti srsti, o nejakom stotožnení nemôže byť ani reči. Ale v tomto prípade to nie je treba, štvrtý dekalóg je iba iným uhlom pohľadu na zakázané. Tajomstvo, cez ktoré všetko vyjde na povrch, je už iba takým zaujímavým bonusom. Spracovanie veľmi jednoduché, strohé, bez nejakých symbolických zobrazení, ktoré sa mi tak páčili v predošlých častiach. V tomto prípade to však plne vynahrádzajú herecké výkony. ()
Koho odrazuje inspirace desaterem, může se klidně do Dekalogu pustit. Biblická je totiž vždy otázka a ne odpověď. Čtvrtý - a pro mě emočně, nikoli filmařsky nejlepší - díl série je ztělesněním této poučky. Rozpor incestu a otcovské lásky je morálně mimořádně problematický a Kieslowski žádná útěšná východiska divákovi neposkytuje. Konec zanechává pocit spáleného mostu za pravdou (zničený dopis matky, který nebyl a nebude nikdy přečten) i za rodinným poutem otce a dcery. Zůstává jen marné divácké očekávání, co může následovat dál za posledním záběrem... ()
Rozhodně to není díl, který budu považovat za nejlepší, ale když jsem se na to koukal a sledoval jsem to téma, tak jsem si říkal, že je to docela odvážné, ale zároveň jsem si říkal, že by bylo možné pojmout to i trochu jinak. Přesto z toho Kieślowski vyšel tak, aby měl chytrý film a ne nějaký fetiš pro nadšence. ()
Tak trochu opak předchozího dílu, který k němu má zároveň nejblíž. Oběma totiž chybí trest, jenže kde třetí epizoda zobrazuje postavy, které bez něj nedojdou žádného ponaučení a své chování nijak nezmění, ve čtvrtém si naopak samy projdou malým očistcem, který zkouší meze jejich chování, a z něj vyjdou čistší. Podobně je to i s jejich chováním. Kde předchozí přikázání ukazovalo nepochopitelně se chovající charaktery jako Z pera básníka, kterým teprve závěrečná pointa propůjčila uvěřitelnost, skoro celý následující díl téměř vědecky zkoumá psychologii otce a dcery, ale zvláštní a trochu křečovitý konec na té reálnosti trochu ubírá. Přesto díky tomu, s jak extrémní situací zde Kieslowski konfrontuje jednoduché etické pravidlo je pro mě tato epizoda jednoznačně nejlepší z celého autorova desatera. ()
Reklama