Dekalog
Dekalog, dziesiec
Obsahy(1)
Komediálně laděné zpracování desátého přikázání Aniž požádáš statku jeho, příznačně směřuje k optimistické pointě. Dva bratři, starší Jerzy (Jerzy Stuhr) a mladší Artur (Zbigniew Zamachowski) zdědí po otci, pensionovaném důstojníkovi, filatelistickou sbírku, která má podle odborníků mimořádnou hodnotu. Byla by ještě vyšší, kdyby obsahovala jednu konkrétní známku. Bratři proto rozjedou akci a neváhají hledat ani v kruzích filatelistické mafie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Spoilery! Příjemné zakončení desatera. Mírně odlišná epizoda. Co se týče lehkého komediálního nádechu, četnosti polských vulgarismů i celkové atmosféry, která je zde spíše taková paranoidně groteskní. Příběh se mi velmi líbil, a to zejména od okamžiku, kdy se pán rozhodně za kompletizaci sbírky obětovat vlastní ledvinu. Velice mě překvapila optimistická pointa v podobě sblížení dvou odloučených bratrů na základě koníčku, o kterém dříve zřejmě ani neslyšeli. Pro mě osobně jeden z nejvydařenějších dílů. ()
Nemůžu si pomoct, ale i když je desátý díl série "Dekalog" asi nejpozitivnější ze všech, minimálně v tom, jak je to celkově humorně natočeno, stejně se mi tenhle díl líbil ze všech nejméně. Nakonec jsem tedy spíše pro ty depresivní filmy, i pro t, kde se umírá. Tohle je celkem tragické zjištění o sobě samém. ()
Videl som iba zlomok z desiatich častí Dekalogu, ale táto časť ma neoslovila. Niekto píše o humornom nadhľade, ktorý som nevnímal. Snažil som sa ako bývalý filatelista nevnímať chytanie známok do rúk, ich nosenie v peňaženke, neuloženie zbierky do banky, predaj jednej zo vzácností na pokrytie najnutnejších výdavkov atď. Ale nedalo sa. Preto maximálne tri hviezdičky. ()
Nenechte se mýlit, s komedií nemá to nemá nic společného, aniž by Jerzy Stuhr byl komendiantem). Jsou tu dva synové a otec, fyzicky sice už mrtvý, ale jeho vliv působí, snad více než zaživa, kdy se bratři často nevídali mezi sebou a nevídali se ani s ním. Tak jak se manželka v určitém okamžiku stává tchýní, stávají se synové svým otcem. Otec tak přetrvává v nějakém fetiši. Může to být sbírka známek (Kieślowski si vybral fetiš dost typický) nebo cokoli jiného (já jsem se stal 30 let po otcově smrti vášnivým zahradníkem - říct zahrádkářem se mi hnusí -, i když jsem k tomu neměl vůbec žádné předpoklady - tedy přesně tím, co on byl celý život). Otec je také fyzickým zástupcem boha na zemi, jeho smrtí jsou vini jeho synové (viz Sigmund Freud), kteří svou vinu odčiňují zákonem (zde Desatero). ()
Je s podivem, že k uzavření celého cyklu Desatera Kieslowski napsal jediný díl, který úplně míjí duchem všechny předchozí. Melancholickou a studenou atmosféru zde tak nahradila paranoidní taškařice se skoro groteskními postavami a situacemi, a Van den Budenmayera nahradili polští pankáči, takže přestože je celý díl zábavný, a i ty známky mají nakonec díky osmému dílu skvělý kontext, jako rozloučení s Dekalogem se zcela míjí účinkem. ()
Reklama