Pohled společnosti Parallax

Méně známý a oproti jiným klasikám i méně povedený poliitický thriller od mistra žánru Alana J. Pakuly. Film jede v klasickém stylu thrillerů 70. let a dočkáme se v něm atentátů, vražd a konspiračních machinací. Bohužel mi zde chybělo více napětí a nějaké pamětihodné scény, které by mě donutily pusit si film znovu. A popravdě ani ten Beatty mi moc nesedl. (14.10.2009)

Miluju Pakulovy pomaláče. Tu loudavou kameru pasoucí po nevšedních záběrech, ten neklid bublající pod povrchem… Parallax je trudomyslnou úvahou na téma oficiální výklad dějin, manipulace a mediální realita. Zároveň představuje pomyslný pomníček investigativní žurnalistiky a funguje i jako napínavá konspirační detektivka. Ať děláte, co děláte, pravdy se v tomhle světě nedoberete, a pokud náhodou ano, nedostanete šanci o tom komukoliv povědět, a kdyby přece, stejně Vám nikdo nebude věřit. I po tolika letech od premiéry pořád nesmírně aktuální film. JFK, Vietnam, Sametovka, jedenácté září, Irák, Libye, Ukrajina,… jen se klidně ptejte. Odpovědi už jsou dávno nachystané a všechny jsou správně. Anebo ne? (31.07.2014)

Jsou filmy, které jsou tak hloupé, až jsou zábavné. Tento však, ačkoliv je nadmíru hloupý, zábavný moc není. Děj je pitomý, plytký, nelogický a postrádá jakoukoliv dynamiku. Podivná kamera a střih působí amatérsky. Trochu "pobaví" vyřešení vyobrazeni výbuchu letadla švenkem kamerou bokem a zatřesením s ní. Hlavní hrdina je sice trochu lúzr, všechny ale přepere, všechno ihned prokoukne a má nehoráznou kliku, Místy jsem nevěděl, jestli se koukám na špionážně-konspirační film, poldu a banditu, nebo nějaké béčko s Chuckem Norrisem. Pardon, ale nešlo to ani dokoukat do konce. (17.09.2009)

Po obsahové stránce jde za mě spíše o průměrný (a občas i zmatený) konspirační thriller 70. let, u něhož jsem ze začátku dlouho ani nepřepokládal, že ho ohodnotím tak vysoce. Střihy ve vyprávění mi občas připadaly podivné a nedomyšlené, např. po dlouhé honičce, kde hlavní hrdina projede s autem přes skleněnou zeď, utíká a zašpiní se, ho najednou vidíme ve svém bytě čistého, odpočatého a odhodlaného do další akce. Ale ta kamera, ta si tentokrát vážně zaslouží hvězdičku navíc. Spousta velkých celků zabíraných povětšinou statistickým způsobem, k tomu s přímo geometricky promyšleným aranžmá snímaného prostředí, přináší fascinující vizuální podívanou a zároveň pomáhá vytvářet jedinečnou pohltivou atmosféru. Už kvůli té atmosféře a poslední 20-timinutovce ve velkém amfiteátru se budu chtít podívat na film znovu, byť zdaleka netvoří jedinou filmařskou atrakci v tomto pomalém politickém thrilleru. Krátký experimentální snímek složený z jednoduchých titulků a fotografií, který je promítán hlavní postavě při vstupu do společnosti Parallax, se režiséru Pakulovi rovněž povedl, a to i pokud jde o působivost z něj pramenící myšlenky. [70%] (12.06.2021)

Už sa mi to viackrát potvrdilo, Pakula nevie vytvoriť hustú (majstrovskú) atmosféru, i keď si to témy, ktoré prezentuje, veľmi vyžadujú. Nevie pozliepať scénky v konzistentnejší celok a nevie správne navodiť svet tajomstiev a poriadneho napätia. Lebo pozorný divák si uvedomuje existenciu mafiánskych skupín a korporácií a čaká, že ho tvorca do tejto hry vsunie a nedá mu dýchať. To, čo Pakulovi nemožno uprieť je šikovne pozičné narábanie s kamerou, práca s výberom lokalít a že vie divákovi preniesť určitý druh zneistenia. (16.01.2014)