Před deštěm

"Čas nikdy nezomiera a ani kruh nie je guľatý." ___ Príbeh do kola v troch dejstvách o tom, aké absurdné a bolestné boli balkánske konflikty 90. rokov - tu konkrétne v prípade spolužitia Macedóncov a Albáncov (1), ako ich jedovaté ostne vybiehali ďaleko za hranice regiónu a zasahovali do životov aj nezúčastnených ľudí (2), a ako sa im nijako nedá uniknúť, ak je v nich raz človek akýmkoľvek spôsobom zakomponovaný (3). Kruhová narácia nápadito ruší zavedené poriadky chronológie a kauzality, maže zjednodušujúce vysvetlenia fungujúce prostredníctvom hľadania príčiny a následku a súčasne metaforicky výrazne poukazuje na to, aké ťažké je zastaviť rozbehnutý kolobeh nenávisti a násilia. Srbi a Chorváti neboli jediní... (17.12.2017)

"Balkán - to je, nebo spíš byl, veselý polostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snado milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války" (C.L.Sulzberger, 1950). Tak vitajte v srdci Balkánu, v tom začarovanom kruhu násilia, vášne a výbušnosti. Prvý príbeh je trošku nudný a patetický, druhý je zase trochu od veci, ten tretí to ale riadne dvíha. Macedónsko si zaslúžilo Oscara. (12.04.2017)

Pulp Fiction nebyl jediný film, který si v devadesátém čtvrtém pohrával s časovou posloupností děje. Tady je navíc čas ohnutý, protažený skrz sebe sama, obrácený naruby a pak teprve zase napojený, takže jeho tok ztrácí směr, hoďte do něj kámen a kruhy se vám vrátí nejen zepředu, ale i zezadu a shora (viz též Kleinova lahev). To uspořádání mě tehdy i dnes fascinovalo víc než příběh samotný; dodává ještě větší váhu a osudovost všemu tomu absurdnímu řádění smrti (vratce vyvážené jedním těhotenstvím a jednou scénou ovčího porodu) v kontrastujících prostředích pravoslavného kláštera, londýnských kaváren a prostých domečků na albánsko-makedonské hranici. ****1/2 (08.12.2015)

Nic ve zlým, ale já jsem film moc nepochopila. Nepochopila jsem chování většiny postav (až na ty vedlejší). A že je válka většinou záležitost psychopatů, kterým dají do ruky zbraň, není nic nového. Ale první část s vykreslením začínající lásky s jazykovou bariérou a hlavně zabíraná příroda-to bylo moc pěkné. (03.12.2012)

Jako hodně malému mi děda občas vyprávěl jednu takovou scénku z Dubrovniku (za totáče hojná a vděčná prázdninová destinace rodin "se správným původem" :-)) v býv. jižní Jugoslávii, kde se mu prý v jedné kavárně jako Čechovi vysmáli pro soudobou chudobu jeho vlasti. Aniž bych byl expert na index životní úrovně komunistických zemí v 70. a 80. letech, domnívám se, že se situace po vleklé občanské válce (kterou film jen tak mimochodem ukazuje v celé své "kráse") poněkud změnila a že by se nebohý kavárník nyní samým trapasem propadl až k protinožcům... A jak že to ksakru souvisí s "Před deštěm"? Byl to můj první negativní kontakt se srbrskou mentalitou. A nutno podotknout, že tenhle film je druhý negativní kontakt. (06.06.2008)