Před deštěm

Netradičně pojatý film o jugoslávském konfilktu, který nám jako většina podobně zaměřených filmů dokazuje jak je válka absurdní. V jedne z hlavních rolí si zde zahrála i Labina Mitevska, nám tak dobře známá z role Vesny v Samotářích. "Můj strýc Mitre ti ukáže! Řeknu mu..." "Řeknu mu ať mi vymlaskne ptáka. Ale jemně. " (30.09.2006)

Jugoslávská válka trochu jinak. Tři příběhy, které jsou spolu mistrovsky propojené, jsou nesmírně sugestivní výpovědí o nenávisti. Krásná hudba (skupina Anastasia), minimum dialogů a především úžasné hrátky s časem. Na konci mi díky nim běhal mráz po zádech a jen jsem si opakoval: "Dokonalé!" Film získal Zlatého lva v Benátkách (1994) a byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film - a měl ho dostat!! (a ne ten ospalý snímek Unaveni sluncem, u kterého jsem málem usnul) (25.07.2003)

Je těžké uvěřit a pochopit že i dnes, nedaleko naší země na Balkáně je základní starostí mnoha etnických a náboženských kultur, kteří se hlásí k různým náboženstvím, nenávist a nesnášenlivost, iniciátoři všeho zlého, jako by morálně otupěli, jejich krédo buď víra, nebo zkáza, „ Před deštěm“ není běžný filmem. Je to především příběh lidí těžce zápasící o svou existenci a o tragice Balkánu. Komplex všech povídek je velmi dobře zakomponovaný. Výjimečný a velice lidský film vypovídající o hrůzách střetů v Makedonii… (09.09.2007)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)

Rád si Před deštěm někdy pustím znovu, abych se přesvědčil o jeho (ne)kvalitě, ale ve finále z něj mám poměrně průměrný pocit. Fajn je rozdělění děje do tři propojených povídek, nesmírně super je jejich časová souslednost - druhá musí logicky následovat po první, třetí po druhé a zároveň první po třetí. S odstupem si však vskutku odnáším pouhý "evropská válečná filmová klasika" pocit... 70% (27.12.2020)