The Journey All Around My Head
Režie:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jiří ŠámalHrají:
Ondřej Havelka, Miroslav Macháček, Marta Vančurová, Petr Haničinec, Eva Vidlařová, Michaela Kudláčková, Eugen Jegorov, Jiří Bartoška, Jitka Asterová (více)Obsahy(1)
Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Opět jedna role, na kterou se malý Havel hodil. Lunetický slušňáček s provorepublikovými manýry ztvárnil Ninoidního učitele velice kvalitně. Oba zásadní popěvky, z filmu vzešlé, mají tendenci vynořiti se mi z podvědomí ve skutečně vhodných chvílích. Na jakési kamarádově rozlučce se spokojeným životem jsem sám sebe nachytal, jak si při striptérčině uměláka pohlcujíci akci brumlám: Róóóó óó obéééértéééé. A nedávno jsem uvrhl rodinu do rozpaků, když jsem při sledování televizních novin, po reportáži o miláčcích z pásma Gazy, započal křepčit po obývací cimře a huhlat: budeme na sebe hodní, budeme na sebe hodnííííí.....Má-li někdo pocit, že nejsem v normě, pak nechť mi to nesděluje. ()
Robert o svém věku nelhal, skutečně mu bylo třicet, a stejně tak pravdu mluvila doktorka Březinová, i filmový věk Marty Vančurové korespondoval s jejím lidským. Panoptikum města šíleneckého podle Jaroslava Papouška, sestavené z charisma Petra Haničince, hereckého mistrovství Miroslava Macháčka, člověčismu Eugena Jegorova a vlně sympatií vyvolávané pozdějším nezapomentelným ťuňťou Jiřím Oulickým Ondřeje Havelky. ()
Nikdy nepochopím, jak mohl Miroslav Skála, autor takových přívětivých a optimistických knih jako Cesta kolem mé hlavy nebo Svatební cesta do Jiljí, být v takovém duševní stavu, že ukončil svůj život sebevraždou. Papouškův film je fajn, je dobře obsazený (Macháček, Havelka, Haničinec, Vančurová), ale kniha, jak to tak bývá, je o chloupek lepší. O nedělním deštivém dopoledni se ale klidně dívejte. ()
"Vy dobře víte, že tu nesmíme navazovat žádné erotické vztahy!" Film tak debilní (ovšem naprosto úmyslně), až je neskutečně zábavnej. Vlastně se divím, že tento snímek není kultovní a nezná ho mnohem více lidí. Předpoklady pro to rozhodně má. Havelka se pro takovou roli skutečně hodí, dále bych vyzvedl třeba paní Andresíkovou. Jitka Asterová se zde nahá houpe na kruzích před dabérem otce Mulcahyho. Co chcete víc? Vřele doporučuji. ()
"Budeme na sebe hodní!" ___ A vlastně proč ne? Papouškův oku a uchu lahodící pohled za zdi psychiatrického sanatoria si nezaslouží ani zbla zloby. Svou slovy těžce postižitelnou atmosférou dokáže navodit lehký úsměv na tváři leckterého diváka, a to není málo, a to dokonce i v těch případech, kdy preferujete "hutnější", dramatičtější, tragičtější podívanou. Kdo z nás čas od času netouží po něčem milém?? Táži se, proč nesáhnout po filmu, kde Ondřej Havelka stávajíce se Robertem Kiliánem, středoškolským profesorem s chorobnou nerozhodností, zažívá nejintenzivnější přenos dosavadního života?? 70% ()
Reklama