Režie:
Petr VáclavScénář:
Petr VáclavKamera:
Diego Romero Suarez-LlanosHrají:
Vojtěch Dyk, Elena Radonicich, Barbara Ronchi, Lana Vlady, Alberto Cracco, Antonio De Matteo, Dario Iubatti, Fabrizio Parenti, Achille Brugnini (více)Obsahy(1)
Historický velkofilm je inspirovaný skutečným příběhem jednoho z nejvyhledávanějších hudebních skladatelů druhé poloviny 18. století – Josefa Myslivečka. Zavede diváka do slunné Itálie, kde Mysliveček žil, tvořil, stal se legendou, ale také zemřel v zapomnění. (Pilot Film)
Videa (3)
Recenze (269)
Amadeus z Wishe. Divák vycvičený Formanem, zvyklý jeho skvost zachytit v jakékoli scéně a zůstat přikovaný k bedně, se těžko ubrání srovnání. Je mi jasné, že Amadeus je jiná galaxie i filmově, i Mozartovou hudbou, ambice se k tomu přiblížit by měl jen blázen, takže nezbývá než ocenit snahu vytvořit životopisný film o dalším skladateli, navíc našem, jenomže výsledek je bez jiskry, obsazení slabé, z herců nevyzařuje nic, cosi tam mdle deklamují, hudba drnká na pozadí, nebo hledíme ba nekonečné- otravné árie, atraktivní masky, nápad dobrý, realizace kostrbatá. Nemá to šťávu. ()
Za mě nakonec docela příjemné překvapení (ač jsem s projekcí dlouho váhal), pohupující se nenuceně a s rozmyslem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Narodil se jako jednovaječné dvojče, vysokou školu nedokončil, vyučil se mlynářskému řemeslu, nakonec ale zvítězila hudba. Josefa Myslivečka sledujeme při jeho hudebním tažení napříč Itálií, kde stále silněji nakukoval do světa přepychu, kde složil několik oper, oratorií a symfonií, a kde jeho práci obdivoval i samotný Mozart. Právě třeba scény s malým Wolfgangem si budu z vydřeného kousku Petra Václava pamatovat asi nejsilněji. Ambiciózní látka o skladateli známějším v zahraničí, než u nás možná místy zbytečně vynechává „důležité“ souvislosti, chybí jí ucelenost motivů. Mysliveček si nakládal, byl k sobě kritický, snažil se zorientovat ve spletité vztahové síti italských domýšlivců, ale lehce chybí ústřední téma. Chtělo to víc emocí, nějaké to rozuzlení, chtělo to pohlídat si tempo. Jinak skvělé masky, kostýmy, scénografie, „hezky“ nesmělý Vojtěch Dyk, k tomu přetvářka italské smetánky a odhalené hrudníky. PS: Dlouhé operní sekvence mi nevadily. ()
Je to nuda..To konstatuje v jednom momentě zpěvačka na Myslivečkovu novou árii. A já mám pocit, že bych za sebe mohl podobně popsat i celý film. Ze začátku jsem občas přepnul na Velkou zemi s Peckem na ČT 2, kterou jsem chtěl taky vidět. Nakonec jsem nechal Boemo, ale nadšení se nekoná. Asi bych musel být větší fanda do tématu, aby mě takhle táhlá dialogovka v kostýmech dokázala víc bavit. Je to studené, jak psí čumák. Pasáže s opravdovou hudbou jsou fajn osvěžení, ale opera mě i tak moc nebere. Za vypíchnutí stojí tedy hlavně výprava a kostýmy. ()
Jakkoliv jsem rád, že Petr Václav udělal otočku o 179° a natočil něco úplně jiného než dosud (i když toho Zdeňka Godlu si propašoval i sem (ale naštěstí tu nemluví (protože větu v italštině by se nedokázal naučit))), výsledek není o mnoho koukatelnější, a hlavně není jasné, pro koho je určen. Českého diváka film v italštině o zapomenutém českém skladateli zajímat nebude. Zahraničního diváka film o zapomenutém skladateli taky zajímat nebude. Oscarovou komisi tento pokus o kopii Amadea taky zajímat nebude. No, tak snad se aspoň vrátí náklady. K filmu samotnému: když si odmyslíme přehnaně dlouhé operní sekvence, tak už tam toho moc není. Vlastence může těšit úspěch českého skladatele v tehdejším centru hudebního světa, na film to ale nestačí, i když se Dyk, hudebníci a kostýmní výtvarníci snažili. Z nudy tak vytrhnou jen občasné cudné orgie, Dykova proměna v zombii, a roztomilý malý Mozart (ne Rosický, ale skutečný malý Mozart). Ze dvou nejambicióznějších českých filmů roku - IL BOEMO a BANGER, tak u mě s přehledem vede druhý jmenovaný, protože má poslouchatelnější hudbu. Viděno na VIP premiéře ve Slovanském domě. ()
Objektivně nejlepší (protože nejpropracovanější a nejstravitelnější) Václavův snímek. Kromě České republiky se natáčelo také v Benátkách a Janově, výprava, kostýmy a prostředí divadel a operních domů dávají logicky vzpomenout na Formanova Amadea. Tím největším triumfem je ovšem Vojtěch Dyk v životní roli, který se naučil svoje dialogy v italštině a zároveň patří mezi největší hudební talenty své generace. Vytknout ovšem musím (a dělám to poslední dobou hodně často) přehnanou stopáž filmu a také poněkud jednoduchý scénář, který nepřináší prakticky žádný dramatický oblouk a omezuje se zejména na Myslivečkovy pletky s ženami. Přesto se jedná o jeden z nejlepších českých filmů minulého roku právem vyslaný na Oscary (i když se do úzké nominace nedostal). Držím palce aspoň na Lvech. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (14)
- „Rok, kdy jsem se připravoval na roli, byl dost intenzivní. Snažil jsem se naučit italštinu, ale zjistil jsem, že film bude o něco náročnější, takže jsem se začal učit spíš scénář, protože jsem potřeboval vědět správné intonace a motivace. Ale dal jsem si předsevzetí, že v italštině budu pokračovat, protože je to krásný jazyk,“ prohlásil Vojtěch Dyk. (Duoscop)
- Petr Václav je také režisérem dokumentu Zpověď zapomenutého (2015), pro který namluvil komentář Karel Roden. Na základě této spolupráce Karel Roden dostal také malou roli v tomto filmu. (NinadeL)
- Myslivečkovu tvorbu ve filmu hraje český orchestr Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse. [Zdroj: Novinky.cz] (Duoscop)
Reklama