Musik i mörker
Music in Darkness
Hudba v temnotách
Night Is My Future
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Göran StrindbergHudba:
Erland von KochHrají:
Mai Zetterling, Birger Malmsten, Olof Winnerstrand, Naima Wifstrand, Birgit Lindkvist, Hilda Borgström, Douglas Håge, Gunnar Björnstrand, Bengt Eklund (více)Obsahy(1)
Pianista Bengt přijde při nehodě na vojně o zrak. Po marném pokusu dostat se na hudební akademii ve Stockholmu se musí protloukat jako pianista v laciné kavárně. Jeho život se obrátí k lepšímu, když si dívka, se kterou se znával, uvědomí, že ho miluje. Ve filmové adaptaci své vlastní knihy dokáže Dagmar Edqvist dovedně zdůraznit tento spodní romantický motiv. Birger Malmsten v roli nevidomého pianisty podává skvělý herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Na počátku své tvorby Bergman zpracovával témata partnerských vztahů se sociáním aspektem. Rozpory postav ještě nejsou tak vyhrocené, objevují se poetické motivy, záběry jsou čisté, ale nenajdeme tak často promyšlené kompozice, jako v pozdější tvorbě. Píběh sám je prostinký, až by se dalo říct, že zavání čtením pro dívky a paní. ()
Osleplý mladík Bengt se zamiluje do služky Ingrid. Cesta ke spokojenému vztahu je však dlážděna třídními rozdíli. Aby se ti dva mohli dát dohromady a lépe se pochopili, musí si nejprve projít cestou toho druhého. Hlavně ze začátku je tu pár scén, které napovídají budoucí režisérovo směřování. Snová montáž je bergmanovskou odezvou surrealismu (mnohem syrovější než ta hitchcockovsko-dalíovská v Rozdvojené duši), postavy se ztrácí v ostrých kontrastech světla a stínu (párkrát jsem si vzpomněl na Personu) a přinejmenším ta výchozí situace působí podobně bezvýchodně jako ty z nejslavnějších Bergmanových filmů. Jenže pak se do toho přidá romantický motiv obtěžkaný naivními myšlenkami o socialismu a celá atmosféra začne směřovat trochu jinam než napovídá začátek. Je to ale Bergman a vskutku jsem se od začátku do konce nenudil. Tam kde by normálně člověk vrtěl hlavou zaujme tu nápadité záběrování kamery, onde zas dobrý herecký výkon. Doporučit tento film někomu, kdo Bergmanovu tvorbu ještě moc nezná, bych si tedy nedovolil. Pokud Hudbu v temnotách nechcete rovnou odsunout do škatulky naivních romantických příběhů, měla by se hodnotit v kontextu pozdější autorovi tvorby. V takovém případě je to velmi zajímavá podívaná. ()
Rané Bergmanovo období oproti jiným tehdejším filmům nepřekvapí, ale je zajímavé sledovat, jak se utvářela jeho tvorba v kontextu doby. Zde ještě neuplatnil své scénáristické umění, stal se „pouhým“ realizátorem díla. Zaznamenává nejednoduchý vztah mezi osleplým mladíkem Bengtem a obyčejnou dívkou Ingrid (sladká Mai Zetterlingová). Bengt je sužovaný myšlenkami o přebytečnosti, podceňuje se, zatímco mladičká Ingrid je nositelkou životního jasu, krásy a optimismu. Jsou si vědomi, že oboustranný vzrůstající cit nemohou zastavit. Jak už jsem řekl, film příliš nevybočuje od tvorby režisérů nové generace, ovšem zájemce o Bergmanovo dílo zcela jistě potěší. ()
Film Hudba v temnotách je melodrama dle románové předlohy Dagmary Edqvist s pochmurným vnitřním světem Ingmara Bergmana. Obvod antické tragédie, alegorické výjevy a rozervanost duše, niterná úzkost je hutným prostředím pro obrazy kameramana Görana Strindberga. Bergman je divácky smířlivější, je přímý, využívá klišé a stereotypy, nezatracuje naději, melodrama posvětil pochmurností a romantickou naivností. Sice se okolo mluví o sociálních rozdílech, ale tou skutečnou překážkou je vnitřní svět, který je posedlý vlastní tragédií, s ní se musí nejdříve smířit, a sociální rozměry jsou zlomyslnější hříčkou dychtivé dívčí romantiky. Osudem broušeným hrdinou je Bengt Vyldeke (zajímavý Birger Malmsten), mladík, jehož zářivě šťastná budoucnost je náhle zničena tragickou nehodou během povinné vojenské služby. Zpřetrhané sociální vazby a trudnomyslnost vnitřního světa, pianista se ztratil ve vlastní úzkosti. Život je lemován ústrky, jež jsou nakonec přijímány s pokorou, a na konci útrap by měla čekat životní odměna. Hlavní ženskou hrdinkou je Ingrid Maria Olofsson (pozoruhodná Mai Zetterling), prosté venkovské děvče se zdravým jádrem a laskavým srdcem. Ženská emancipace je reakcí na mužské obhroublosti. Důležitou postavou je Ebbe Larsson (příjemný Bengt Eklund), Ingridin spolužák při vzdělávání a její milenec. Výraznější postavou filmu je také Kruge (zajímavý Douglas Håge), velice vychytralý restauratér hotelu Ritz. Z dalších rolí: Bengtova starostlivá sestra Agneta Vyldeke (Bibi Lindqvist), Bengtova rozhodnější teta a učitelka hudby Beatrice Schröder (Naima Wifstrand), Bengtův strýc a zbožný Beatricin manžel Augustin Schröder (Åke Claesson), prostá hospodyně domu Schröderů Lovisa (Hilda Borgström), neomalený houslista restaurace hotelu Ritz Klasson (Gunnar Björnstrand), vnímavý pastor Kerrman (Olof Winnerstrand), Bengtův kamarád ze starých dobrých časů Einar Born (Bengt Logardt), nešťastník a čerstvý slepec Otto Kelmens (John Elfström), bývalá Bengtova snoubenka Blanche (Marianne Gyllenhammar), či zbrojnoš naděje a ředitel hudební školy pro nevidomé Hedström (Sven Lindberg). Hudba v temnotách rozhodně nepatří k vrcholům Bergmanovy tvorby, alespoň naivní melodrama protnul existenciální rozervaností. Obrazy niterné rorervanosti pochmurné poezii přiléhavě sedí. ()
"Jediné, na co si z natáčení vzpomínám, je, že jsem si bez ustání říkal, že to nesmí být nudný film a musí bavit. Žádné jiné ambice jsem neměl." Pro mě asi nejoblíbenější Bergman ze čtyřicátých let (záměrně neříkám nejlepší). Úvodní sen patří k jeho vrcholným vizuálním okamžikům (obří oko, kovadlina, nahá žena v akváriu). Samotného režiséra můžete vidět v závěru, jak čte ve vlaku noviny. Premiéra proběhla ve Stockholmu dne 17. ledna 1948. ()
Reklama