Půlnoční expres

Jo, v base není sranda. A když je to v Turecku, tak to musí být ještě o stupeň lepší zážitek. Dobře natočený film, líbil se mi. I když utíkání z basy není zrovna nejoriginálnější téma na film, co měl chudák Parker dělat, když se to tak doopravdy stalo? Pohrával jsem si s myšlenkou, jestli bych tam Billyho nenechal, když byl takovej vůl, ale jak vidno, zvládnul to sám. (12.04.2014)

Perfektní film. I po těch 34 letech. Skutečný příběh Billyho a jeho jedné mladické nerozvážnosti, za kterou je tento sympaťák potrestán opravdu tvrdým způsobem, nejdříve 4 léty a později dokonce doživotím za pašování drog v Turecku. Všudypřítomná korupce, beznaděj, boj o holý život, toho je tu opravdu hodně a my už jen můžeme sledovat našeho hlavního hrdinu, jestli se mu podaří nasednout na ten jeho " půlnoční expres ", znamenající jeho vytouženou svobodu. Výborný Brad Davis v hlavní roli a je jen škoda, že mu nebylo umožněno sehrát více takových vydařených filmů. Věk by na to měl i dnes. (10.08.2014)

Ocenění: Oscar - hudba, adaptovaný scénář; nominace: vedlejší herec (J. Hurt), režie, střih, film BAFTA - režie, střih, herec (J. Hurt) MFF Cannes - nominace na Zlatou palmu Zlatý glóbus - film (drama), debutující herečka (I. Miracle), debutující herec (B. Davis), vedlejší herec (J. Hurt), hudba, scénář Kansas City Film Critics Circle Awards - herec (B. Davis) Writers Guild of America - adaptovaný dramatický scénář (16.11.2012)

Oliver Stone, v té době uznáván jako scénárista inklinující k násilnější tématice – Barbar Conan nebo Zjizvená tvář (až poté přišlo jeho ryze osobní téma Vietnamu), napsal scénář i k pravdivému příběhu Půlnoční expres. Strhující drama z tureckého vězení mu vyneslo nejen Oscara, ale i zájem velkých studií. Jeho scénář (i když místy zbytečně odtažitě) zužitkoval britský veterán Alan Parker, který do hlavní role hašišové mozaiky obsadil prakticky neznámého Brada Davise ( 1991). Díky němu zaznamenáme radikální obrat u vnímání jeho hrdiny - na konci byste udělený trest odseděli snad i za něj!! (15.04.2008)

Ďalší film o väzenskom prostredí a o najobľúbenejšej forme jeho opúšťania. Film je zaujímavý, dobre zahraný a dokonca aj hudbu Giorgia Morodera mám celkom rád. Čo rád nemám, je relativizácia spáchaného zločinu. Dve kilá hašiša rozhodne nie sú zanedbateľným množstvom, tak prečo toľké rozhorčovanie sa nad výškou trestu a povýšenecké postoje k Turkom od ušľachtilých, sympatických a takmer nevinných Američanov? Toto nie je rovnaký prípad, ako keď v juhovýchodnej Ázii americkej študentke jej priateľ podstrčil drogu do batožiny (Brokedown Palace). V tomto prípade sa úmysel nedal poprieť, hašiš bol určený na kšeft, tak prečo ľutovať neúspešného dealera? Aj keď bol film nakrútený na motívy skutočnej udalosti, v záujme získania sošiek a sympatií divákov sa od nej dosť vzdialil. (19.07.2009)