Kytice z tisíce a jedné noci

Pestrá zmes zo starého Orientu na motívy nesmrteľnej knižnej klasiky. Ústredný je príbeh lásky krásnej otrokyne a jej milenca (a majiteľa) popretkávaný množstvom vedľajších príbehov, v ktorých sa zároveň odohrávajú ďalšie príbehy. Spočiatku veľmi naivné, ozvláštňované odhalenými mužmi. Film ale s pribúdajúcimi minútami začne naberať grády. Zložitejšou štruktúrou, zaujímavejším dejom, myšlienkami, fantastickými motívmi a kvetnato básnivou rečou. Použití neherci mixnutí s hercami, pestrá zmeska najrôznejších tvárí, pôsobivé exteriéry (Maroko, Jemen, Nepál), spústa smiechu v často krutých príbehoch, naivné triky, veľa nahoty. Nezameniteľný pasoliniovský štýl. A čo sa týka niekedy priraďovanej nálepky erotického filmu: aká kniha taký film ! Kto čítal necenzurované príbehy v starostlivom českom, či slovenskom preklade, vie o čom píšem. Ak nie, nuž čo dodať: chytrému napovedz a sprostého kopni. (01.02.2005)

Výjimečný snímek už svojí dokonalou strukturou. Tato kytice své jednotlivé okvětní lístky rozevírá skutečně zajímavým a originálním způsobem. Atmosféra orientálních pohádek navozena jako nikde jinde, erotická linka filmu je možná diskutabilní, ale je pravda, že v mnoha originálních Příbězích tísice a jedné noci nejde o nic jiného. Režisérova homosexualita, upřímnost a otevřenost je pak zvláště patrná na pokusu o zrovnoprávnění mužské a ženské erotičnosti. Ve skutečnosti se ale Pasoliniho přirozenost nezapřela. (25.08.2006)

Čekal jsem všechno možné jen ne nudu, bohužel ale právě té jsem se dočkal. Může za to hlavně hloupý scénář, který podává původní pohádky promíchané navzájem takže jsem se v ději občas docela ztrácel, nepříliš dobrá režie a až příliš evidentní neherectví většiny zúčastněných. Nechápu také jak může pohled na nahá těla, která se ve filmu hojně objevují, někoho pohoršovat. Po těch komentářích tady jsem se bál že půjde o historické porno jako Caligula a přitom mi ten film přišel docela cudný. Jediné co dokážu pochopit je že spousta lidí nedokáže přenést přes srdce otevřenou homosexualitu tvůrce a to že ji často promítá i do svých filmů. (25.08.2006)

Il fiore delle Mille e una notte - moje první setkání s Pasolinim, kterému jsem se dlouhou dobu vyhýbala a musím říct, že to byl fascinující zážitek. Film byl natáčen v Etiopii, Jemenu, Íránu a Nepálu. Jedinečnou atmosféru snímku dodává i soundtrack (Ennio Morricone), bez něhož by byl zážitek z filmu poloviční. (05.02.2010)

Klasický Pier Paolo Pasolini, svérázná interpretace klasického díla s hodně odvážnou dávkou erotiky. Režisérův rukopis je zde jasný již od prvního záběru na usmívajícího se chlapce (o sexuálních scénách ani nemluvím), který dá hned vzpomenout na jeho geniální snímek Dekameron. Od Kytice z tisíce a jedné noci nelze očekávat nic jiného než jen další kontroverzní dílo, které se tváří na povrch velice jednoduše, ale ve své podstatě je vlastně velmi geniální. Je sice pravda, že někdy jsem měl pocit, že režisér točil tento snímek zejména pro sebe samého, aby ukojil své touhy a mohl se bez podivných otázek dívat na věci, které by v normálních podmínkách mohly vyvolávat nepříjemné otázky. (25.08.2006)