Téměř dokonalá tajemství

Dlho som nepočul, tak hlbokú myšlienku ako to, že mobily sú čierne skrinky nášho života. A vystavať na tejto myšlienke film je výborný nápad a našťastie sa im to podarilo správne uchopiť. Film je spočiatku trochu uťahaný, no postupne graduje a graduje a dynamika filmu sa stupňuje až je z toho výborná zábava. (19.07.2020)

Po talianskom origináli (Perfetti sconosciuti), španielskej verzii (Perfectos desconocidos) a francúzskej verzii (Le Jeu), tu máme ďalší plagiát - tentokrát z nemeckej produkcie. Škoda, že je to zas ten istý film, len iné kulisy, herci, mená a jazyk sa nám zmenili (dokonca aj dialógy sa mi zdali náramne podobné ako tie čo sme mali aj v origináli). Keby sa prevezme z talianskeho originálu len samotný princíp "hry", ale samotná štruktúra deju a osudy postáv by boli zmenené, tak by to bolo určite lepšie. Kto videl originál alebo z jednu z ďalších 4 verzií (okrem spomenutých európskych verzii sa do toho pustili aj Turci a Kórejci), tak už z toho nebude mať ani náhodou nejaký intenzívny filmový zážitok - pritom ten koncept je naozaj skvelý a plný potenciálu (aj keby bol v úplne iných súvislostiach). V tejto nemeckej verzii tu bol na záver aj vývoj "po večeri", ale na môj vkus to bolo skôr zbytočné ako prospešné. No a manželský párik Elyasa a Karoline (známy to párik z filmov Fack ju Göhte) - to bolo k čomu dobré? Čo Nemci nemajú iných hercov? 1* (tak ako som dal aj francúzskej verzii). (16.04.2020)

Původní verzi jsem neviděl ani žádný z remaků tak, že hodnotím jenom tohle. Je to spíše drama než komedie 3 páry a jeden homosexuál co to nechce přiznat    se setkají na večeři a dají mobily na stůl s tím,že všechny sms a telefonáty budou číst nahlas. Samozřejmě se to podělá a  zjistí se, že jeden má děcko s jinou jeden , že chodil s jinou a skoro všichni jsou od sebe. Líbila se mě ta feministka bohužel nakonec to s ní podělaly (kdy zjistila s kým si píše její starý a jak vypadá navíc jak velká je šance , že na tom hřišti potkáte přesně tu co chcete ?) a jsou zde dvě vtipné scény s velikostí penisu a narážkou na homosexuály. Bod dole za scénu s náušnicemi, že její starý nepozná, že jí chybí  a celkově i koncept je divný, že neví jaké má kdo vyzvánění. 60 procent (21.02.2022)

Das perfekte Geheimnis je neuvěřitelný šestý remake italského filmu Perfetti sconosciuti, který byl natočen teprve v roce 2016. Svoji vlastní verzi mají Korejci, Poláci i Turci. Jestli si pamatuji nějaký podobný případ, kde scénáristé originálu mohou žít podobným způsobem z pronájmu práv, tak je to vlámský Loft, který během několika let totožně zpracovali Nizozemci i Američané (ti dokonce pod taktovkou režiséra originálu). Jak u Cizinců, tak u Loftu zde nalezneme přitom stejného společného činitele - oba filmy se zabývají světem vyšší střední třídy, nad kterou se ale snaží povýšit, ironizovat jí a přitom jsou vytvořeny pro diváky z jejích řad. Nikdo jiný by totiž nebyl schopný přijmout idiot-plot o tom, jak banda znuděných zbohatlíků a kariéristů si nad talířema čte zprávy ze svých nechutně nudných a falešných životů, ačkoli všichni vědí, že z toho bude průser. Naučili jsme se povznášet se nad české lifestylové komedie pro jejich amorálnost, nicméně zde se ocitáme v úplně stejném světě rozmazlených ubožáků, ve kterém platí, že ženský a mužský svět je postavený na neustálém konfliktu s vlastní křiváckou, ale přece pochopitelnou přirozeností. Prakticky totožné a divácky úspěšné převádění této zápletky do různých kulturních prostředí pak naznačuje nakolik zaměnitelná je zobrazovaná společenská třída, nehledě na to kde se příběh zrovna nachází. Ty byty jsou všechny stejné, kuchyně jakbysmet. Pokud bychom se měli bát nějaké kulturní globalizace, tak je to bezesporu tahle. PS: německá verze má narozdíl od italské ještě naprosto šílený optimistický epilog, který přesně odkazuje k rozjařenému nevkusu současných romantických komedií o rozverných podnikavých čtyřicátnících, často naprosto obscénní herectví a neuvěřitelně karikaturně napsané postavy, přičemž etalon se nachází v postavě 'alternativní' přítelkyně jednoho z hrdinů, jejíž první věta, kterou řekne ve filmu, když sedí v autě je: "Chtěla bych péct domácí chleba." Okamžitě, ale okamžitě se zastřelte. (16.09.2020)

"Nechci, abychom skončili jako Barbie a Ken - ty samej plast a já bez koulí." Hru na veřejnej telefon bych s kamarády nikdy nehrál. Mohlo by mi za ně totiž být trapně. Já nemám, co skrývat, takže jestli si někdo chce poslechnout moje hodinový hovory o filmu nebo biatlonu, tak směle do toho. I když s mým štěstím by mi zavolala nějaká zapomenutá známost z minulýho století a sdělila by mi, že mám třicetiletýho syna. I to bych rozdejchal líp, než většina kamarádů v tomhle snímku. Těm to škodolibost scénáristy docela zavařila. A já jsem si to užíval, neboť jak pravil klasik Jiří Grossmann: Člověka to potěší, když slyší o cizím neštěstí. (21.01.2022)