Vepřinec

Kontroverzní dílo geniálního tvůrce otevírá a tak docela nevyvrací pochybnosti o jeho zařaditelnosti do normálního (= většinového) vidění světa. Odhlédnu-li od této věci, půdorys, pro Pasoliniho příznačný, vlastně dvou příběhů, které souvisí jen velmi zprostředkovaně, podobenství žravého vepře (spolu s krysou podle některých vědců v tomto ohledu nejvíce blízkých lidské žravosti a nenasytné hltavosti) a ne překonaného fašismu je vlastně plně a živě současné. Snaha urychlovat konec kapitalismu za kapitalistické peníze - proč neodpovědět na zjednodušení zjednodušením? - je pro Pasoliniho příznačná a tvoří zřejmě nejvíc - někdy také nejlevněji - napadnutelná místa jeho životního odkazu. Co zcela uniká - přiřazuji se také k těm, kteří nedozírají do hlubin - je Pasoliniho estetika a složitá filozofická abstrakce, kterou nalézáme "na dně" většiny jeho syžetů. Nicméně hyperboly a paralely tohoto filmu v každém ohledu podporují - ne vylučují - zařazení tohoto obtížně pochopitelného díla mezi vrcholy světové filmové tvorby dnes již bájných šedesátých let. (17.09.2007)

Trošku nechápu, jak zrovna tento film může někomu připadat zvrhlý, respektive Pasoliniho za něj označit za zvrhlé prase. Ano, má to typický Pasoliniho zakrytě/alegoricky/přímý konfrontační styl a ta zvrhlost tam samozřejmě trochu je, ale v pozadí, ne přímo. Hodně dobře zpracované dva příběhy, každý z jiného časového období, každý ztvárněný jinak. Jeden klade důraz hlavně na mluvené slovo, další (prakticky němý) na herecký výraz. Jeden zaujme právě vymakaně vymyšlenými a odmluvenými (s perfektním doprovodem všeho ostatního - kulis, herectví) dia a monology a svou, věřím že záměrně, přehnanou realistickou absurdností, ten druhý prostředím. To okolí sopky je úchvatné. Abych trochu parafrázoval Kordusův komentář, neřekenu vám naprosto přesně o čem to vlastně bylo, ale bylo to fajn. (07.05.2012)

Kanibalská línia filmu ukazuje Pasoliniho schopnosť vyrozprávať príbeh výlučne filmovými prostriedkami: apokalyptické blúdenie muža nehostinnou sopečnou, hornatou krajinou, z ktorého sa stáva zakladateľ bandy lúpeživých ľudožrútov prehovára len obrazom a hudbou, hovorené slovo je maximálne redukované. Druhá, paralelná, línia o rozklade buržoázie, živenej nacizmom a zoofíliou je plná slovnej vaty, čím pôsobí zdĺhavo. Obrazové spracovanie ustupuje do úzadia, v týchto chvíľach je film rovnocenný rozhlasovému zvukovému záznamu. Obsah aj spôsob vedenia rozhovorov je v poriadku, slúži drsnej irónii a ukázaniu odcudzenia a nepochopenia vyššej strednej triedy a ich dorastajúcej de generácie, vyžívajúcej sa v zvrátených zábavkách, nazývajúc to vzburou proti konvenciám. Body celkovému vyzneniu strháva obrazový deficit a z neho vyplývajúca zdĺhavosť pre oči diváka, ktoré márne hľadajú záchytný bod v týchto chvíľach. (pokiaľ ale malo ísť o metaforu plytkosti prežívania smotánky: je v poriadku, ale divácky to jednoducho neobstojí). Myšlienkovo vyzretý film, vychádzajúci z marxisticko-revolučných ľavičiarskych téz, no nešetriaci zžieravou kritikou rovným dielom voči boháčom i chudákom. Celok vyznieva ako veľkolepá, no vzhľadom na spomenutý nedostatok, nedotiahnutá alegória. 70%. (02.01.2007)

Upraveno v dubnu 2021. Film Vepřinec je protifašistickým pamfletem idealistického marxisty. Pier Paolo Pasolini složil obrazy a své politické prohlášení z poezie, byť už přestala být romantickou, zhrubla a zvulgárněla, sepsal verš bez bílých rukaviček, s pokrytectvím moci se nepáře. Pasolini reaguje na tehdejší dobu, na fašizaci italské pravice i společenské elity a využívá ve svůj prospěch obdobnou situaci z německé společnosti i jeí politické scény, ostatně na to později velice často ve svých filmech narážel Reiner Werner Fassbinder. (Stejně tak se ve stejnou dobu radikalizovala též levice.) Pasolini zůstává věrný svému idealistickému přesvědčení, buržoazii peskuje za její úpadek morální i ideologický, a v návaznosti na to podniká vzpouru ubožáků proti konvencím, odboj mizérie a sociální bídy lidského života proti krutosti autorit moci. Pasolini se nezatěžuje soucitem a bez zábran podniká přímé útoky v úmyslně vulgárnějším verši své poezie, chtěl vyvolat kontroverzi a pečlivě předkládá vášeň a poetické výjevy základních lidských pudů lidského soužití. Rituální obětí Pasoliniho víry je Julian Klotz (zajímavý Jean-Pierre Léaud), syn prominentní německé rodiny v zajetí intimního prokletí. Nezajímá se o slastné hrátky moci, pouze o ty své vlastní. Smutnějším hrdinou Pasoliniho básně je středověký rebel společenských konvencí (pozoruhodný Pierre Clémenti), mladík, překračující pod tlakem chudoby životních podmínek běžnou morální etiku. Moc je neméně krutá, navíc je také pomstychtivá. Důležitou postavou je tu pan Klotz (velmi zajímavý Alberto Lionello), Julianův otec, znepokojený synovým nezájmem o kontrolu finanční a politické moci. Ale Pasolini je politicky nekompromisní. Významnou postavou je také Herdhitze (vynikající Ugo Tognazzi), průmyslník s pochybnou minulostí, Klotzův soupeř i jeho nejvýhodnější spojenec k podpoření výhod vlastních výsostných zájmů. Hlavní ženskou postavou je Ida (zajímavá Anne Wiazemsky), mladá dívka z prominentních německých kruhů, odmítnutá niterně rozechvělým Julianem. Pasoliniho sarkasmus tu dosahuje svého vyvrcholení. K výraznějším postavám patří také Hans Günther (dobrý Marco Ferreri, sám kontroverze vzbuzující režisér), pravá a nepostradatelná, ruka pana Klotze. Z dalších rolí: Julianova stavovsky uvědomělá matička (Margarita Lozano), první druh středověkého rebela proti stavu věcí (Franco Citti), první lidská kořist středověkého rebelanta (Luigi Barbini), či extrémním lidským chováním zaskočenější Maracchione (Ninetto Davoli). Film Vepřinec je nekompromisním politickým manifestem, poezií svérázného romantického básníka marxismu. Je záměrně vulgárnější, zachycuje tím účinněji jádro sporu. Pozoruhodný filmový zážitek! (19.10.2009)

Ano, Pasolini v plné polní útočí na "hranice vkusu"... Je to zajímavá sonda do životů dvou mladíků, kteří tak časově i mentálně vzdáleni, přece si byli velmi blízcí. Těžká sociální kritika autora na nás řve ze všech stran a bije do očí a ty dialogy.. Já si myslím, že tento světový režisér, bezesporu, byl originální hlavně blízkostí své pravdy té reálné a ze svých příběhů vždy udělal předobraz doby, na který není někdy moc hezké se dívat, zvláště, když v té době žijeme.!!! PS: Možná Díky bohu, že Mistr nežije ještě dnes, to bychom se dočkali obrazů strašlivosti... (10.11.2011)