Vepřinec

Ano, Pasolini v plné polní útočí na "hranice vkusu"... Je to zajímavá sonda do životů dvou mladíků, kteří tak časově i mentálně vzdáleni, přece si byli velmi blízcí. Těžká sociální kritika autora na nás řve ze všech stran a bije do očí a ty dialogy.. Já si myslím, že tento světový režisér, bezesporu, byl originální hlavně blízkostí své pravdy té reálné a ze svých příběhů vždy udělal předobraz doby, na který není někdy moc hezké se dívat, zvláště, když v té době žijeme.!!! PS: Možná Díky bohu, že Mistr nežije ještě dnes, to bychom se dočkali obrazů strašlivosti... (10.11.2011)

Kontroverzní dílo geniálního tvůrce otevírá a tak docela nevyvrací pochybnosti o jeho zařaditelnosti do normálního (= většinového) vidění světa. Odhlédnu-li od této věci, půdorys, pro Pasoliniho příznačný, vlastně dvou příběhů, které souvisí jen velmi zprostředkovaně, podobenství žravého vepře (spolu s krysou podle některých vědců v tomto ohledu nejvíce blízkých lidské žravosti a nenasytné hltavosti) a ne překonaného fašismu je vlastně plně a živě současné. Snaha urychlovat konec kapitalismu za kapitalistické peníze - proč neodpovědět na zjednodušení zjednodušením? - je pro Pasoliniho příznačná a tvoří zřejmě nejvíc - někdy také nejlevněji - napadnutelná místa jeho životního odkazu. Co zcela uniká - přiřazuji se také k těm, kteří nedozírají do hlubin - je Pasoliniho estetika a složitá filozofická abstrakce, kterou nalézáme "na dně" většiny jeho syžetů. Nicméně hyperboly a paralely tohoto filmu v každém ohledu podporují - ne vylučují - zařazení tohoto obtížně pochopitelného díla mezi vrcholy světové filmové tvorby dnes již bájných šedesátých let. (17.09.2007)

Sklamanie, bohužiaľ. Keď už vidím názov filmu Vepřinec a meno režiséra Pier Paolo Pasolini, tak som si predstavoval, že by mohlo dojsť aj k nejakej penetrácií medzi ošípanými a úchylnými charaktermi, a ono nič, celé to je vlastne metafora na byrokratické kapitalistické "Prasatá". Nie, že by som bol nejaké zvrhlé zviera a bol zameraný iba na zvrhlosť vo filme, poetika mi vo filmoch nevadí, ale toto mi skutočne nesadlo. Celá snímka je vyslovene poetická záležitosť, ktorá má v sebe dve nelineárne príbehy. Jeden je o chlapíkovy, ktorý sa nachádza v strede nejakej pustiny pravdepodobne v centre nejakej Španielskej vojny. V kraji je hladomor, tak prechádza krajinou a pojedá všetko na čo narazí, aj ľudské mäso. Po čase si poskladá nejakú zbojnícku skupinu a prepadá okolo idúcich ľudí. Druhá je o bohatom mladíkovi, ktorý žije takpovediac v oblakoch, má niečo cez 20 rokov a mal by sa už oženiť, dokonca sa oňho zaujíma jedno dievča ale on chce žiť slobodne kým je mladý. Kým je prvý príbeh bez dialógov, druhý je plný metafyzických a filozofických dialógov, ktoré robia z tejto snímky festivalovú záležitosť, ale ako hovorím, viac som sa nudil ako by ma to bavilo sledovať, uznávam kvality a myšlienky ktoré sa tu nachádzajú ale bohužiaľ, mňa to nezaujalo. (21.11.2015)

Těšil jsem se, že mě Pasolini (jako obvykle) totálně znechutí. Vzhledem k tomu, že o svém díle prohlásil, že tentokrát zašel za hranice únostnosti, vypadalo to docela nadějně. Ale nestalo se. Spíš mě totálně znudil. Údajně je Vepřinec metaforou o úpadku lidské společnosti. Jenže co je za metaforu, když to kluk dělá s prasatama nebo když jiný kluk požírá kvůli hladu lidi? To je možná tak metafora toho, že Pasolinimu začínal pomalu měknout mozek a z výborného režiséra se začínalo stávat úchylné prase. Rozhodně nedoporučuji těm, co by ve Vepřinci chtěli hledat nějakou prasárnu... (11.07.2007)

Pier Paolo Pasolini a další z jeho řady kontroverzních filmů, které mnoho lidí pobuřuje – mnohdy však naprosto zbytečně. Jeho netradiční styl se mu sice nejspíš nakonec vymstil (v osobním životě), ale i po jeho smrti jsou některé jeho filmy pořád zatracovány. Přitom Vepřinec rozhodně nepatří mezi ty, na které by se museli lidi dívat jen skrze prsty. Ani mě nepřijde, že by šlo zrovna o dvakrát zvrhlý film, zvoleným způsobem natáčení určitě ne, snad jen obsahem, který je zřejmě pro spoustu lidí nepřijatelný. Kanibalismus v první dějové lince je podán důstojnou formou a možnostmi tehdejší doby, triky (gore) sice slabšího rázu, ale vždyť nešlo o horor. No a druhý příběh o mladíkovi co rád navštěvoval prasata? Úchylné, leč stejně nebylo nic vidět, abych režiséra musel odsuzovat, či jej nazývat zvrhlým prasetem. Nebyl by první ani poslední, kdo koketoval s touto situací (zoofilního námětu). Salo to už byla jiná káva. Oba příběhy však především poukazují na „SAMOTU“ obou hlavních hrdinů a jejich tragické konce. Pasolini dokázal vytvořit dobrou atmosféru, kulisy a to všechno (hlavně tedy ten příběh kanibala) i bez zbytečných dialogů. V druhém příběhu mě některé rozhovory trochu vadili a i proto zůstávám u průměrného hodnocení. Nemám rád filozofické kecy...60% (30.12.2015)