La Gloire de mon père
My Father's Glory
Oteckova sláva
Režie:
Yves RobertHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Benoît Martin, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Provence 1895, městečko Aubagne. Malý Marcel vzpomíná na své dětství. Noří se do vůní, barev a bezstarostnosti mládí, kdy jako malý chlapec chodil za tatínkem do školy a sám se tak naučil psát, vzpomíná na své blízké - na svou maminku, krásnou a veselou ženu, na svou tetu Rózu a jejího bonvivánského muže Julese. Když mu byly tři roky, odstěhovali se na předměstí Marseille, kde jeho tatínek získal místo učitele. Ale ze všeho nejvíc mu učarovaly prázdniny, které rodina trávila v kopcích Provence, v nádherné divoké přírodě, kde malý Marcel chytal motýly a cikády, kde se učil poznávat květiny. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (89)
Krásny rodinný dobový príbeh chlapca o jeho zážitkoch. Celý film bol akoby videný a odvyprávaný hlavným hrdinom chlapcom Marcelom. Prázdniny vo francúzskom Provensálsku na vidieku, v krásnej prírode s vápencovými kopcami a skalami, kde cez obrazovku bolo doslova cítiť vôňu divých bylín, tak ako o nich rozprával sedliak pri prevoze rodiny na chalupu. Oceňujem prácu českého dabingu, hlas Viktora Preisa dal filmu osobitné čaro. ()
Naprosté zjevení, při rekognoskaci filmového roku 1990 narážím na dosud neviděný film od režiséra Velkého Blondýna a ač již podle komentářů svých oblíbenců nečekám ztřeštěnou komedii, tak rozhodně ani to, co jsem dostal. Veskrze laskavý a pozitivní film, ale bez ukazujících mravokárných prstíků, bez falešného sentimentu či močopudného patosu. Příběh malého Marcela voní vzpomínkami na dětství a je vymalovaný pastelkami, nic víc, nečekejte. Ale cožpak jsme jako děti neviděli své rodiče jako hrdiny? Nebyla pro nás maminka ta nejkrásnější osoba na světě? Že ne? To je mi líto, ano, asi každý z nás neměl hezké dětství a nebo si ho jen neumíte připomenout a je to škoda, převeliká škoda. Já na své kopce nedám dopustit a to ani dnes. Pětihvězdičková záležitost, kterou si pustím ještě nejednou. ()
Úsměvný výlet do začátku dvacátého století, bezvadně dobově odvyprávěný, dětskou optikou viděný, příjemným hlasem Viktora Preisse provázený... Upřednostňují se však jen samé hezké zážitky, jako když vzpomínáte na mrtvého, což vylučuje křivku vzruchů, která mívá za následek, že si za čas vybavím mnohem víc, než jen pobavení nad pózováním s loveckou trofejí před fotoaparátem v případech, kdy snímek není váš vlastní... :-) ()
Když vidím filmy z Provence, tu krajinu, bodrý lid, říkám si že tam se musím někdy zajet podívat. Jak tyto snímky o Tatínkovi a Mamince, tak dramata o hrbatém Jeanovi a nádherné Manon jsou krásné nejen kamerou, scénářem, ale i "duší" kterou vyprávějí své příběhy. K takovým se moc rád vracím. A i když byl příběh o Tatínkovi a jeho slávě vyprávěn velmi příjemně a vtipně, raději mám ty dva později zmiňované, hlavně pro to drama, které obsahují. ()
Marcel Pagnol by si mohl rozumět s Otou Pavlem. Tatínkova sláva je nostalgickým oživením rodinného alba a spolu s ním i starého světa. Vzpomínka na opravdovost dětství, které je šťastným řízením osudu spojené s únikem z města na celé dlouhé prázdniny. A i když i ty jednou skončí, v srdci už něco zůstává. A i tady je postava uctívaného tatínka, který je svými chybami v očích vypravěče spíš zlidštěn a o to víc milován. Vlastně Smrt krásných srnců by se taky mohla jmenovat Tatínkova sláva a ten název by naprosto seděl. Kolorit Provence na začátku 20. století, dobří herci a jemný humor. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (1)
- Při výuce zeměpisu naříká tatínek nad tím, že Alsasko-Lotrinsko již není součástí Francie. Tehdy po prohrané prusko-francouzské válce bylo A.-L. skutečně připojeno k novému Německému císařství. Francie jej získala zpět po první, resp. po druhé světové válce. (junxi91)
Reklama