Uccellacci e uccellini
Dravci a vrabci
Hawks and Sparrows
The Hawks and the Sparrows
Režie:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Totò, Ninetto Davoli, Femi Benussi, Rossana Di Rocco, Renato Montalbano, Giovanni Tarallo, Domenico Modugno, Cesare Gelli, Alfredo LeggiObsahy(1)
Dravci a vrabci jsou především bajkou, moralitou naplněnou aforistickými symboly. Jako se v něm setkávají dva Nevinní z ulice Hladu, z vesnice Bídy, z úpatí Hor Hlouposti, proslulé po celém světě mučednictvím sv. Analfabeta s havranem z hlavního města Ideologie z ulice Karla Marxe, setkává se zde maoistická ideologie s indickou filosofií, marxismus se středověkým křesťanstvím, neorealismus s výsostnou stylizací. Poprvé se zde objevují groteskně stylizovaní hrdinové Toto a Ninneto. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Skvělá podívaná pro náročné a otrlé diváky. Film je pln skvělých podobenství a metafor, vyobrazující sociální situaci a nerovnost v jednotlivých životních konfrontacích. Dalo by se z toho vyvodit, že každý člověk je svým způsobem někdy dravec a někdy vrabec. Film je protkán skvělou hudbou kouzelníka Morriconeho. ()
Napodruhé (možná i díky poznámkám) netápu. Pasolini svou bajkovitou esej pojímá s velkou hravostí. Ta je patrná už z kouzelných zpívaných titulků, pokračuje absurdními dialogy, které se střídají s marxistickými citáty, biblickými odkazy. Na diváka chvilkami dýchne transcendentálno (dívka v kostýmu anděla, pohybující se mezi hrubými stěnami betonové stavby), dokonce se dostaví i závan existencialismu (rozhovor ústřední dvojice o Gagarinovi). Paralelismus nebo leitmotiv cesty, zdůrazňují Pasoliniho přemítání o prolínání katolictví a levicového smýšlení, ozvlášťňuje jej zároveň hra s žánry - groteskní stylizace je víc než patrná, objevují se také lehké prvky westernu. Godard se zkrátka může jít klouzat. ()
No, fakt nevím, co to mělo za myšlenku a všechny ty symboly měly znamenat - Italové asi tuší, já ani za mák nee. Ale kupodivu o tom filmu hodně přemýšlím, nechápu proč a čím mě tak zasáhl. Možná je Pasolini fakt génius, který útžkovitými nesmyslnými záběry vnukne pocity a názory. Každopádně podobné "zazpívané" úvodní titulky jsem nikde neviděla a antolik mě dostaly, že jsem si je pouštěla snad 10X dokola ;-) ()
Pasoliniho alegorická procházka otce a syna, plná symbolických odkazů. U Pasoliniho je zvykem výrazná stylizace a ne jinak je to i u tohoto groteskního díla. Navíc doplňena úžasnou hudbou mistra Morriconeho. Ta výrazná rytmická kytarová melodie mě jede v hlavě ještě teď. A nejvíc mě rozbila hláška : " Poslechni, to se každé ráno češeš vysavačem? " :D :D ()
Poměrně srozumitelná alegorie, jejíž velkou předností je výskyt groteskního humoru zjm. díky komikovi jménem Toto (raději neskloňuji). Jako celek však film podle mě moc nedrží pohromadě, scény jsou na sebe občas naplácány dost podivně a některé působí zbytečně. Myšlenkově mě to také zrovna neohromilo. 60% a podívám se ještě jednou, možná mi něco uteklo. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (6)
- Pier Paolo Pasolini uvedl, že si Totòho (Totò Innocenti) vybral jako hlavního hrdinu filmu, i když ho osobně neznal, protože měl pocit, že jeho maska je příkladem dvou znaků typických pro pohádkové postavy: extravagance a lidskosti. Tento úsudek se později potvrdil, jakmile oba začali pracovat společně. (classic)
- Totò (Totò Innocenti) definoval Piera Paola Pasoliniho jako inteligentního a nápaditého člověka s jiným způsobem režie, než na jaký byl komik zvyklý. Totò, velký improvizátor na place, zvyklý mít vždy volnou ruku, byl v tomto filmu naopak nucen přesně dodržovat linii scénáře a režisérovy pokyny. (classic)
Reklama