Čas sluhů

Na začátku jsem si myslel, že to snad vypnu. Zhruba tak prvních 30 minut totiž vypadalo jako úplná blbost, kde Chýlková vypadá jak koště a pořád jenom kňourá. Opravdu jsem nechápal, za co ji tady lidi v komentářích tak vychvalujou. Ale pak najednou přijde střih, děj se posune o několik let dopředu a postava, kterou hraje Chýlková, se z tý ukňouraný blbky promění na bezcharakterní svini, která dokáže se všema kolem sebe dokonale manipulovat a využívat je pro svůj prospěch. Osobně bych se s takovou manipulátorkou a lhářkou asi setkat nechtěl, ale ve filmech tyhle asociální postavy úplně miluju, takže jsem asi jeden z mála, kdo tý hlavní postavě nepřál nic špatnýho, ale naopak jsem jí přál, ať ty pitomce kolem sebe využívá dál. Akorát mi to ke konci začalo připadat už trochu stereotypní a film vlastně nedopadne nijak. Navíc tam hraje velice často dost sračkózní hudba. Ale v každym případě se jedná o zajímavý dílo, který se mimo jiné taky lehce trefuje do tehdejšího končícího režimu. Moc nechápu, proč Irena Pavlásková od tý doby nic zajímavýho už nenatočila. (24.08.2022)

Sametová revoluce tento film trochu zastínila. Díky za revoluci a Pavláskové díky za tento film, hercům za exceletní výkony (Chýlková, Holubová, Roden, Asterová, Etzler a v epizodce s rádiem i Polívka), díky za hudbu (Kalousek a ZOO). Film, na který se nezapomíná. V kině jsem ho viděl v roce 1990 tuším hned dvakrát. Škoda zbytečného pokračování - viz Čas dluhů. (09.07.2008)

U filmu jsem se sice nenudil, ale nic se mi v něm nelíbilo...po filmařský stránce mi to přišlo spíš průměrné s otravnou hudbou, jako nezpochybnitelnou kvalitu, tu uznávám jen herecké výkony, a to především Ivany Chýlkové, která zde zcela suverénně zpodobnila proměnu své postavy (a nepochybně by dnes za tento výkon brala Českého lva)...naproti tomu, kratičký epizodický výstup B.Polívky, který si zřejmě odskočil v pauze z natáčení Něžného Barbara, aby se buhvíproč objevil v tomto filmu, jsem nepochopil a přišel mi zde zbytečný a samoúčelný...o trvalých kvalitách tohoto díla dost pochybuju, ale jistou dobovou hodnotu zřejmě má. Mně ale tento film, respektive jeho děj, postavy a prostředí silně odpuzovalo. (21.12.2012)

Tehdy debutující režisérka servíruje zajímavý  psychologický příběh o manipulací v podaní  jedné gigantické potvory. Nepoučitelné potvory až na dřeň s nekončícími intrikami. Na pozadí dramatického napnutého děje (stejně jako Vít Olmer ve dvojici filmů Jako jed/Co je vám doktore) vlastně navíc  glosuje celkovou dobu upachtěného socialismu. A to ještě občas i docela stylizovanou formou  (v tomto ohledu mě hodně oslovila scéna s vyvedeným Bolkem Polívkou, poslouchajícím u stolu rádio  - zajímavá vložka. Pro mě možná nejlepší moment.) Sem tam to možná zaškobrně, ale jinak je atmosféra zajímavá. A zajímavě je i  ukázáno, jak až může skončit zakořeněná jedovatost v domácnosti (malá dcerka).  Jen  ze své strany nevím jestli to brát jako další osobitý a odvážný film z druhé poloviny 80.let nebo více jako další důvod k nenávisti Ivany Chýlkové (minimálně za mlada), který se mi nesledoval úplně dobře ,  Přenesu se přes tu averzi a dám docela kvalitnímu dramatického  filmu tři hvězdy. Ale když Show Ivany Chýlkové skončila, neplakal jsem. Pokud se budete dívat, asi vám nebude hodně prima, a neuvolníte se, prosím. (22.08.2022)

V devadesatkach se tvurci prestali bat udelat neco jinak a diky tomu vzniklo nemalo neopakovatelnych kinematografickych pribehu. Pavlaskova byla kazdopadne hned na svem zacatku proste skvela. A kdyz si vzala k ruce dvojku Roden - Chylkova, muselo to skoncit perfektne. Dneska uz se takhle netoci, ale tenkrat to byla pecka. (12.03.2024)