Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Opakované pozretie jedného z posledných Peckinpahových filmov mu ubralo jedno z pôvodného počtu hviezdičiek. Naďalej ho považujem za nadpriemerné dielo, ale jeho rozvláčnosť, násilie, všadeprítomná špina a smrad vylučujú, aby som ho považoval za mimoriadne dielo. Fascinovala ma schopnosť režiséra dosiahnuť, že divák priam cíti smrad z rozkladajúcej sa hlavy aj cez obrazovku. Aj keď som o takýto zhmotnený zážitok vôbec nestál. (30.12.2013)

EL Spaňo porfavor? Niekedy neviem o čom takéto snímky sú. Občas zdržanlivé, občas priebojné, občas o ničom. Pán rejža sa tu krotí, nedáva pomyslieť na jeho minulé krváky, ale zase urguje niečo, čo v podstate v minulosti vo svojej tvorbe zanedbával. Dávam jasné tri, už len preto že sa Peckinpah odklonil od akcie, do letargie. (10.01.2022)

Nedokážu dost dobře posoudit, jak působil film na diváka v roce 1974, ale z dnešního pohledu zas až tak násilný, jak by to mohlo ze zdejších komentářů vypadat, film není. Jediná scéna, která diváka překvapí, je scéna zpacifikování povětrné ženštiny jedním ze zabijáků. Co se děje týče, tak smekám klobouk. Perfektní story bez kladných hrdinů (hlavní hrdina např. nikdy neopomene okrást mrtvoly). Tvrďáci až za hrob. Škoda pár zbytečných scén (např. návštěva motorkářů). Být přestřelky trochu více wooovštější dám maximální hodnocení. (14.05.2006)

Peckinpah byl exot a filmař s nezaměnitelným rukopisem (Tarantino z něho krade - pardón, inspiruje se - plnými hrstmi), "Přineste mi hlavu..." je pak podivným mutantem mezi road movie, béčkovým exploitation a westernem s bizarní milostnou zápletkou.Sledovat tuhle řežbu je takřka zvrhlé potěšení, ale je těžké nepodlehnou její exotické, žhavé atmosféře. S čtvrtou hvězdou jsem sice hodně váhal, ale nakonec si ji Sam zasloužil díky téměř surrealistické závěrečné jízdě, kdy se čím dál tím domlácenější hrdina vrací do města a povídá si s hlavou, která leží na sedadle spolujezdce. Prach, mouchy, kýbly krve a tequily. Labůžo. (24.03.2013)

Vo veľmi štýlovej, prachom sýtej a vizuálno-zvukovo perfekcionistickej autobiografii S. Peckinpaha vidíme v metaforickej podobe režisérov útek z vlasti a následné maximálne úsilie v podobe zháňania prostriedkov pre ďalšie megalomanské filmy, ktoré producentov stáli veľké náklady. Film okrem hlavnej línie sleduje road movie zápletku vzťahovej ústrednej dvojice odtrhnutej od civilizovanej dôstojnosti, ktorá si hľadá naspäť cestu k sebe. Určite najsilnejšou zbraňou tohto viacžánrového filmu je zvláštna zmes kombinovanej realistickej surovosti, priamočiareho zápalu a zvláštnej atmosféry samoty a zneistenia. Inak veľmi zrozumiteľný a oddychový biják, ktorý vám pri správnom načasovaní a nálade pripraví recept, ako sa vám všetko rozpadne z rúk, pokiaľ pôjdete až ďaleko za hranu znesiteľného [MFF Cinematik, 2018]. (15.09.2018)