Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Opakované pozretie jedného z posledných Peckinpahových filmov mu ubralo jedno z pôvodného počtu hviezdičiek. Naďalej ho považujem za nadpriemerné dielo, ale jeho rozvláčnosť, násilie, všadeprítomná špina a smrad vylučujú, aby som ho považoval za mimoriadne dielo. Fascinovala ma schopnosť režiséra dosiahnuť, že divák priam cíti smrad z rozkladajúcej sa hlavy aj cez obrazovku. Aj keď som o takýto zhmotnený zážitok vôbec nestál. (30.12.2013)

Peckinpah točí filmy na které je třeba mít náladu. Špinavý vizuál, chlast, zvrácené motivace jednotlivých postav, nezáživní herci a béčkový, až naprosto triviální (nehodlám o tom s nikým polemizovat) příběh. A já na to náladu dnes neměl, první polovina snímku se dá nazvat nezáživnou melodramatickou road-movie a druhá ta lepší, nechutně zvrácená, je o cestě mexického terminátora s jednou zahnívající hlavičkou. Kam dojede? Nechte se překvapit! Spousta mrtvol, much, chlastu, kaktusů, prachu... a Peckinpah opět dokázal, že ženy nemá rád :) A jak tohle ohodnotit? Až uvidím podruhé (a že uvidím), tak to bude možná za pět. (26.09.2014)

Nevzhledné, neuhlazené, násilné, neopakovatelné... Ten film nevnímáte jen vizuálně, ten film cítíte - mexické dusno a prach, hebkost stepní trávy, horký vítr, který si s ní pohrává, špinavou špeluňku, ve které Benny přespí se svou milou, lepkavou chuť krve i Garciovu rozkládající se hlavu. Piruety padajících k zemi po Bennyho výstřelu se mi budou vracet hodně dlouho, stejně tak, jako mi bude v hlavě doznívat Guantanamera... (11.03.2009)

Peckinpah byl exot a filmař s nezaměnitelným rukopisem (Tarantino z něho krade - pardón, inspiruje se - plnými hrstmi), "Přineste mi hlavu..." je pak podivným mutantem mezi road movie, béčkovým exploitation a westernem s bizarní milostnou zápletkou.Sledovat tuhle řežbu je takřka zvrhlé potěšení, ale je těžké nepodlehnou její exotické, žhavé atmosféře. S čtvrtou hvězdou jsem sice hodně váhal, ale nakonec si ji Sam zasloužil díky téměř surrealistické závěrečné jízdě, kdy se čím dál tím domlácenější hrdina vrací do města a povídá si s hlavou, která leží na sedadle spolujezdce. Prach, mouchy, kýbly krve a tequily. Labůžo. (24.03.2013)

Jeden z klenotů Peckinpahovi tvorby, o kterém není řeč až tak často, ale stojí za to. Má dobrou zápletku a motiv a naplno dá pocítit jak se v 70. letech dalo přežívat v Mexiku (drsně, ale se zvlášní lehkostí - viz. UNDER THE VOLCANO). Nechybí nadměrná dávka chlapactví (Benny si vyjasňuje s recepčním, že jeho nastávající není žádna kurva) a oddanosti. A dost mě pobavil ten jakýsi "syndikát, se kterým Benny (Oates) vyjednává v hotelu a jeho dva poddaní (Webber a Young a obzvlášť vydařená scéna náhodného setkání při konfliktu s Garciovou rodinou). Peckinpah mě tentokrát překvapil vyobrazením vztahu Warrena Oatese a Isela Vega. Snad poprvé v jeho filmografii jsou tu k nalezení trochu ryzejší city od muže na hraně zákona k ženě (obvyklá škatulka "děvka a služka" se nekoná). (14.05.2010)