Strašáci

Pro mě jsou Strašáci asi nejlepší film od Sama Peckinpaha. Hned za ně pak řadím Jízdu vysočinou. V tomto filmu si pro nás režisér připravil jednoduchý příběh, který má ale obrovskou sílu. Úvod snímku je pomalý, byť nenudící, skvěle připravuje půdu pro drastické finále. Podmanivý anglický venkov s vesnickými "balíky" skýtá nejedno nebezpečí a režisér skvěle stupňuje napětí a brutalitu. Scéna znásilnění je výborně natočená a konečné bránění domova v sobě má opravdu mnoho zvrhlosti, surovosti a krve, přičemž bych rád ocenil perfektní zpracování této pasáže (kamera, střih, hudba). Susan George byla skvělá po celou dobu a Dustin Hoffman taktéž, avšak já osobně ho až tak moc nemusím. (27.11.2012)

Vystřízlivění z květinových let, vysvobození z civilizačních „neduhů“ a zároveň velmi pesimistická ukázka neměné pudovosti a zvířat v nás. Volný sex se transformuje do naoko vynuceného styku a ženy jsou opět podávány jako provokující věci, které je třeba držet na uzdě. Zbytečně úmorná první polovina vykresluje více než by bylo potřeba a výtečně gradující závěr se zase tváří jako úplně jiný film. Zajímavá proměna jež dokáže upoutat, ale vzhledem k VELKÉ rozdílnosti plně neuspokojí. Řečem o extrémním a do mozku se zarývajícím násilí opravdu nevěřte. (03.09.2005)

Tak nějak divný film, z kterého mám celkem zvláštní a zmatené pocity...První dvě třetiny je to takové pomalé rozjezdové, což by mi ani tak nevadilo, kdyby se postavy nechovaly místy celkem absurdně, ale nakonec vše vykrystalizovalo v promyšlené puzzle. Jednotlivé epizodky, postavičky a jejich podivné chování, to vše začalo dávat smysl. A to smysl takový, že musím dát 5 hvězd, přestože mi film jako takový nepřišel možná tak zábavný či pohlcující jako jiné, které jsem hodnotil stejně. Ale pointa, ba co víc, celý shluk point, které divákovi přichází na mysl každou minutou v poslední cca půlhodině, to je něco nepopsatelného. Peckinpah opravdu dokázal vytvořit film skvěle pojednávající o násilí a lidských pudech, o motivech lidí k činům, o kterých by je za normálních okolností ani nenapadlo uvažovat a o tom, že nic není černobílé (postava Henryho Nilese).Jak si tak čtudalší komentáře, tak asi nemá moc cenu připomínat, že finální dobývání domu, resp. spíše boj Dustina Hoffmana s vetřelci a koneckonců i se sebou samým, je skvělé. Vizuální ztvárnění s použitím bullet-timu dnes vyznívá možná kýčovitě, ale přecijen, todle je z roku '71! Tehdy to rozhodně bylo velmi zpestřující a neobvyklé, skoro jako naturalistická explicitnost násilných a sexuálních scén, které mi (narozdíl od většiny ostatních asi) do celku filmu zapadaly a z mého pohledu film dostaly trochu jinam, zřejmě přesně tam, kam Peckinpah chtěl... (05.07.2007)

Strašáci servírují studie násilí, proměny lidských povah nebo vrstvy strachu, ale v tak mdlé podobě, že ani tradičně precizní Dustin Hoffman nic nezachrání. Když chci vidět přechod hrdiny z nekňuby na chladný obranný stroj, tak čekám víc než bezradného chlapíka, který najednou přimhouří oči a začne konat. To pro mě není uvěřitelně budovaný zvrat, ale deus ex machina ve prospěch Peckinpaha, který se tak může vyžít v krvi, akci a střihu. (06.07.2007)

Beru v úvahu, že je to přes čtyřicet let starý film a řekla bych, že je to spíš taková chlapská záležitost. Přestože začátek byl ukrutně zdlouhavý, tak dával tušit s postupnou gradací, že dojde k dramatické změně. A v druhé polovině už opravdu jde o holý život, kde se David stává najednou účastníkem něčeho o čem by si ani ve snu nepomyslel. Atmosféra byla celou dobu pochmurná a David mně chvíli připadal jako trumpeta a ne chlap. Ó jak jsem se mýlila a díky Dustinu Hoffmanovi za jeho herecký výkon, protože v té finální části byl skvělý. Amy byla sice trochu provokatérka, ale žádné umělé zuby, žádné umělé poprsí, no řekněte, kdo by šel dnes z hereček takhle na plac. A ostatní hlavní protagonisté zahráli své záporáky taky na výbornou. Takže za tenhle film protkaný mírnou symbolikou i přes ten pomalý rozjezd dávám čtyřku. 70% (03.04.2013)