Strašáci

Vystřízlivění z květinových let, vysvobození z civilizačních „neduhů“ a zároveň velmi pesimistická ukázka neměné pudovosti a zvířat v nás. Volný sex se transformuje do naoko vynuceného styku a ženy jsou opět podávány jako provokující věci, které je třeba držet na uzdě. Zbytečně úmorná první polovina vykresluje více než by bylo potřeba a výtečně gradující závěr se zase tváří jako úplně jiný film. Zajímavá proměna jež dokáže upoutat, ale vzhledem k VELKÉ rozdílnosti plně neuspokojí. Řečem o extrémním a do mozku se zarývajícím násilí opravdu nevěřte. (03.09.2005)

Další setkání se Samem Peckinpahem a další trapné úsměvy a zdrženlivost. Dvou hodinové sledování proměny jednoho muže z matematika v novodobého Ramba, který nepotřebuje ani luk a šípy nestojí za nic. Peckinpah dokáže točit své oblíbené násilí a filmu dodat atmosféru, ale k čemu to je když je neustále kažen nepochopitelnou postavou Amy. Každá dramatická část filmu je zkažena postavou, která neví co chce a po celý film vystřídá nejméně 4 polohy a charaktery. Třeba se jako já budete smát, když otevře dveře muži, který ji okatě chce znásilnit, ani mu nijak nevzdoruje a nakonec si to sama užívá a pak následují další a další pochybné kousky skládačky postavy, která je koketní 14náctkou s tělem Susan George. Je to poprvé, co mi filmy dokázala znechutit jedna tupá postava, ale to k tomuto snímku patří a bez ní by stejně nebyl o moc lepší. nezachrání to totiž ani výborný Dustin Hoffman, kterému uvěříte tupého matematika, který rád opouští svou manželku, ale určitě mu neuvěříte novodobého "obránce hradu", který využívá také mnoha historických relikvií (to myslím vážně). Film, jehož příběh je obrovské klišé o muži bránící svůj dům před "nájezdníky". Kdo chce vidět v každém filmu "něco víc" určitě si to najde i tady. Nepopírám, že tam jistá symbolika, myšlenka a bůh ví co ještě je, ale tvrdím, že je to špatně zvládnuté a poskládané, a že jméno režiséra a myšlenka filmu nesmí automaticky znamenat vysoké hodnocení, jako tomu je pravděpodobně u mnoha zdejších hodnocení. Byli by jste v pořádku v domě plném mrtvol, kde se vás právě pokusili zabít? (14.07.2008)

Když jsem viděl Divokou bandu nebo Železný kříž, měl jsem Peckinpaha doslova za úchylnýho magora, který si v násilí a krvi libuje. Ale mýlil jsem se, protože tohle magor natočit nemohl. Zážitek z filmu je velmi nepěkný a velmi silný. Psychologicky velmi hodnověrná studie lidské osobnosti, za normálních okolností plné zábran, za nimiž to vře a pak, ve chvíli, kdy jde o krk, se ten shromažďovaný vztek dostane na povrch. Dustin Hoffman tu předvedl něco podobného jako o 20 let později Michael Douglas jako D-Fens ve Volném pádu (v obou filmech se taky objeví rozbité brýle hlavního hrdiny - možná symbol zábran, které padnou). Prvotní ňoumovství, vztek na vlastní slabost obrácený na manželku, postupně rostoucí vztek a závěrečná přeměna v obránce využívajícího všech prostředků k obraně vlastního domu a života, to všechno zahráno naprosto věrohodně a skvěle. V postavě Davida jsem na konci viděl zvíře (nemyšleno negativně) zahnané do kouta, z něhož je cesta jedině přes krev a pot. (17.06.2011)

Rok před Boormanovým vysvobozením přišel Peckinpah s takřka totožným tématem. Jediným rozdílem je umístění děje na skotskou vrchovinu. Tam se za klidem přestěhuje fyzik David a jeho žena poněkud uvolněnějších mravů. Výtečně gradující děj a perfektní herci jsou hlavními klady. Strašáci již těžko vzbudí takovou kontroverzi jako v době svého uvedení, ale i tak dnes mají divákům stále co nabídnout. (08.07.2007)

Strašáci se od jiných filmů obviňujících násilí liší svou agresivitou, svou drzostí a útočností. Nestačí jim v náznacích říct, že násilí je špatné a že mu nikdo nedokáže bez odezvy vzdorovat věčně, oni jej ukazují a to způsobem, který i dnes zacloumá kdejakým otrlejším divákem. Pro Peckinpaha tolik charakteristické zpomalené záběry nejenom vylepšují vizuální dojem, ale hlavně podtrhují bestiálnost každého násilného aktu. Při prostřelení žaludku brokovnicí mě ještě nikdy tak nemrazilo v zátylku. Umístěním děje do Velké Británie se režisér vyhýbá jednostranné kritice americké společnosti. Tady jde hlavně o varování před tím, kam až může obrana vlastního teritoria zajít. Do bodu, kdy bude každý nějakým prohřeškem vinen. Cenou za snahu o „absolutní“ definici pojmu násilí a souvisejících složek, je jistá hyperbolizace některých situací, hraničící až s morbidním humorem. Filmu to ovšem svědčí a svědčí o tom paradoxy jako ten, že je celý závěrečný masakr rozpoután kvůli vrahovi a právě na jeho úroveň se v posledním záběru poslední větou „oficiálně“ degraduje také David. Na konci budete pravděpodobně otřeseni stejně jako hrdinové. Není to příjemný pocit. Sám jsem nedokázal noc po zhlédnutí Strašáků usnout. Dílem otřeseností z viděného, dílem intenzivním přemýšlením nad lidskou přirozeností a nemožností jejího zkrocení. 90% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Dudek, Ajantis, JB2203, panja, TD (09.07.2007)