Voyagers - Vesmírná mise

Film se objevil na konci rocni doby koronavirove izolace.Na vesmirne lodi postavy take ziji v izolaci stisneneho prostredi a maji jen jeden druheho.Snimek klade moralni a existencni otazky. Odpadli zde vnejsi vlivy na cloveka,takze slo zkoumat, co je cloveku prirozene. Pribeh odsypa rychle,ale nedarilo se mi ztotoznit s postavami.V nudném prostředí lodě s bílými chodbami chybí dobrodružství.   Řeší se jen mezilidské vztahy a předstírá se hluboká myšlenka.Celé je to takové ušlé. Téma využít k záchraně lidstva talentů není ve sci-fi nové. (18.06.2021)

// Poměrně krátká sci-fi s jednoduchou premisou, v níž se ale bohužel pere více protichůdných věcí naráz. Na jednu stranu se to snaží prokreslovat postavy a klást otázky o budoucnosti lidstva, na tu druhou tam pobíhá banda teenagerů s nimiž mlátí hormony, přičemž skutečnou obětí je tady scénář, jenž nedokáže žádnou z těch věcí vytěžit naplno, navíc se v něm objevují logické lapsy a s ubíhajícím časem je průhlednější a průhlednější. Není to vyloženě špatný film, jen zároveň není ani moc dobrý. 6/10 (14.05.2021)

Soudě podle hodnocení zde, na Imdb a RT jsem od Voyagers čekal horší kousek. Zároveň tím však nechci říct, že by mě Burgerův film nějak výrazně uchvátil. Samotný námět měl rozhodně potenciál, který se však ztratil ve zpracování, jež mohlo více (či divácky atraktivněji) pracovat s postavami, prostředím vesmírné lodě bez úniku a celkově s budováním atmosféry. Voyagers poukazují na to, jak mohou lidmi hýbat (ne)chtěné emoce, a jak lehce lze lidmi manipulovat, chopí-li se moci narušený (rádoby) "alfa-male", který umí využít strachu a nevědomosti. Chybí tomu sice ona kýžená "vesmírná stísněnost a beznaděj" (viz Vetřelec, Gravitace či Život) a syrovější zpracování, upozaděné kvůli orientaci na mladší publikum, ale i tak se jedná o solidní tříhvězdičkovou jednohubku. P.S. Porovnání s Pánem much, kterého jsem tedy (zatím) nečetl, ani neviděl, je na místě! (01.08.2021)

Začátek s genetickým vyšlechtěním a vychováním si ideálních dětských kosmonautů v laboratoři a jejich tajným ládováním antidepresivy, aby se při vesmírném letu delším než jejich život náhodou nezačali chovat jako lidi a nestřelili se do hlavy, je slibný. Myšičky záhy odhalí, co se jim přidává do kašičky, vysadí to a může se rozjet hodně zábavná, sexy i znepokojivá divočina. Ale nerozjede. Místo toho následuje předvídatelně nalinkovaná teenagerovská verze Pána much, kde dětskou krutost nahrazují explodující hormony. I tak se na to dobře kouká, ale pokud znáte Pána much, nic vás tu nepřekvapí a každopádně tu vše mohlo být vykreslenější, zamotanější a nepříjemnější, viz. třeba Divide, ze kterého mi bylo regulérně zle. Škoda, že to nenatočil Cronenberg nebo jeho synátor. (30.05.2021)

"JAKÝ JE ROZDÍL MEZI DOBREM A ZLEM?" Koncept Pána much je nesmrtelný a použitelný v každém prostředí, tedy i při misi na jinou planetu. Osnova je tím pádem daná, izolované prostředí definované, polemika na téma vrozené inklinace člověka ke zlu může započít. A nejde o špatnou variaci, asi bych si dokázal představit, že exploze hormonů pubescentů bude vyjádřena expresivněji, na druhou stranu to má spád a atraktivitu i při dané linearitě. 65% (06.01.2023)