Království

„Když máš nepřítele, kouzelník z něj udělá zombie...“ Tož vstoupil jsem do bizarního panoptika jménem Království z dílny Larse von Triera a k mému překvapení se mi v něm s každým dalším dílem začíná líbit stále víc. Přestože mi už první dvě epizody zvláště ke konci připadaly hutně napínavé a silně atmosférické, záhy se mi potvrdilo, že tvořily zatím pouze takový odrazovací můstek k tomu, co přišlo v druhé polovině série. Vedle mysteriózních a horrorových událostí v podivné nemocnici se tu navíc začla objevovat spousta vtipných momentů, překvapivě v onom bizarním pojetí spolu s horrorovým dějem často ladily a já tak poprvé můžu říct, že von Trier mi výjimečně sedl i v komediálním a také horrorovém žánru. Ne sice úplně stoprocentně, přeci jen se občas najde pár slabších míst nebo prvků, které mě nesedly, zvláště dvojice postižených pseudofilozofů (kteří celý čas nevyjdou ze své laboratorní místnosti a pouze se zamýšlí nad děním a postavy seriálu) mě tu otravovala a připadala spíše trapná. Nad von Trierovými autorskými komentářemi během závěrečných titulků, naplněnými čím dál monstróznějším egem pana režiséra, se tu raději jen směju. Dostaly mě nicméně surrealisticky tajemné půlnoční sešlosti lékařů v cylindrech, primář se zálibou v záhadách haitského kultu (která vzrůstá do čím dál nečekanějších humorných vyústění) či závěrečná inspekce. Hned několik výrazně otevřených událostí, vzbuzující teprve další očekávání a napětí, mě určitě naladily, abych pokračoval i druhou sérií... Zatím Království vidím tak na 75%. (26.07.2022)

Lars von Trier se svým Královstvím způsobil, že jsem se po dlouhé době nejenže pustil do sledování seriálu na pokračování, ale dokonce ho úspěšně dokoukal až do konce! Přestože jsem skoro vždy více preferoval žánrovou čistotu a také navzdory poněkud slabšímu 3. dílu se stala pro mě tahle multižánrová procházka ojedinělým zážitkem, protože takové panoptikum originálně bizarních postav (které tu v druhé sérii skvěle doplnil ojedinělý, tragikomický „Bratříček“) na pomezi komedie, dramatu a horroru se vidí opravdu jen svátečně. Mám pocit, že nevyzpytatelnému von Trierovi nejvíc sluší, když má vedle sebe rovněž výrazného spoluscenáristu, který Trierovy mnohdy šílené nápady dokáže korigovat a pečlivě dohlíží nad dramaturgií celku. Dokonce jsem postupně vzal na milost i mnou dříve nenáviděné filozofující duo postižených, u nějž mi v této sérii konečně došlo, v jaké že to místnosti se nacházejí (a že to není žádné laboratorium, ale místnost se skladem a hlavně myčkou nádobí a že ti dva zde mohou představovat něco jako dvě od zbytku světa izolované „pavlačové drbny“). A přestože původně zamýšlená další série už tenkrát nevznikla, musím ocenit, že alespoň některé zásadní linky se ve finální epizodě dočkaly pořádného uzavření či vyvrcholení, a že zakončení celé té absurdní podívané mělo v nejeden moment ty správné a (ne)očekavané grády – obzvláště když se na různých frontách nemocnice začalo stále více zpívat a to i během závěrečných titulků s našim velkým průvodcem! Druhou sérii opět vidím na 75% a jelikož se píše rok 2022, začínám být zvědav i nad aktuálně dokončovanou třetí sérii... snad i s takovým odstupem času bude nové von Trierovo Království za něco stát. (14.08.2022)