Noc postupuje

Arthur Penn má sice na kontě ještě lepší kousky, ale i tohle stojí za to. Gene Hackman jako drsný soukromý detektiv ze staré školy pátrá po šestnáctileté dceři odkvétající hollywoodské hvězdy, která utekla z domova. Najde ji celkem záhy, ale případ se stále zamotává a vyhrocuje. A mrtvých kolem přibývá. Místo speciálních efektů je tu zcela nahá Melanie Griffith na začátku své herecké kariéry. A to opravdu není špatný pohled. (14.07.2008)

Cynický detektiv (skvělý Gene Hackman), který pro ránu a ani pro hlášku nejde daleko, krásné ženy s tajemstvím (budu muset vyhledat ještě něco s Jennifer Warrenovou), deziluze z květinových let, emoce vroucí pod pokličkou, zločin, který měl zůstat zatajen. Klidná a pomalá atmosféra si diváka doslova hýčká, aby mu v závěru zasadila ránu mezi oči. Arthur Penn tyhle filmy zvládal na výbornou. 85%. (28.10.2011)

Arthur Penn na své nejlepší díla nenavázal a natočil lehce nevyrovnaný neo-noir, kde rutinou filmařinu prokládá výbornými momenty a motivy. Zápletka je vcelku banální, ale postupem času se ukáže, že o ni až tak úplně nejde. Důležitá je samotná postava Harryho Mosebyho. Ten sice z venku působí jako drsňák, vnitřně však pochybuje jak o sobě, tak o svém místě v životě. Gene Hackman se role chopil s přirozeností sobě vlastní a především jeho výkon držel film nad vodou v líně se vlekoucích prvních dvou třetinách stopáže. Závěrečných dvacet minut, kdy tempo konečně zrychlilo a nabídlo i pořádné napětí a mysteriózní prvky, zvedlo hodnocení o hvězdičku. (21.07.2012)

Tyhle pomalé lenivé neonoirovky ze 70. let (viz např. výborné THE LONG GOODBYE Roberta Altmana) nejsou pro každého, obzvláště ty, kde nejde ani tolik o případ jako o postavu samotnou. Moc se tam toho neděje, ale ty postavy, tihle životní "private eye" loseři, co padají na hubu a mají zkurvenej i osobní život (čti nemaj ženskou, nebo je podvádí manželka, případně je podrazí kámoš) mi jsou moc blízcí. Film, který by měli vyhledatpředevším ti, kteří už přesně dopředu vědí, co od toho čekat a ví, že tenhle styl mají rádi. Jako třeba já :) Arthur Penn snad ani nemohl zklamat P.S. Bude uvedeno na letošním MFF KV v rámci sekce Nový Hollywood 2 (06.04.2008)

Velice pomalý, do tmavých barev oděný neo-noir získává na zajímavosti při znalosti dobových souvislostí. Jde o reflexi vystřízlivění z revoltou zmítaného sklonku 60. let, kdy generace mladých věřila, že dokáže změnit systém. Byla to éra „runaway kids“, sexu bez závazků a bez váhání, tripových filmů a téměř žádných seriózních starostí. Jenže čím víc si od těch starostí drželi odstup, tím víc se jim dostávaly pod kůži. Pak je profackoval osud a nic již nebylo jako dřív. Penn, režisér přelomové novohollywoodské gangsterky Bonnie a Clyde, s vyzrálostí dospělého člověka pohlíží zpět na ona divoká léta a zároveň po gangsterce přepisuje další tradiční americký žánr. Hackmanův detektiv není cynik, který by na všechny dlabal. Respektive je takový jenom na povrch, pod který film nahlíží (a ukazuje i jeho problematický soukromý život). Hlavním případem, který je třeba vyřešit, je Hackman sám. Cesta do hlubin drsňákovy duše logicky ústí v deziluzivní prozření, k jakému ve skutečnosti zavdala příčina například aféra Watergate. Jestli se do Noční šachové partie chcete zapojit, nestačí zůstat povrchním pozorovatelem, je třeba nechat se jí pohltit. Odměnou vám bude chmurná nálada. 75% (09.07.2008)