Arrebato

Nepřliš dobrá nálada + špatný výkon v kulečníku + celý den pošmourno a deštivo + tisícová pokuta za překročení povolené rychlosti (63 km) + nevyžádaná a nežádoucí návštěva + Arrebato = nějak to nešlo dohromady, tohle ne. Druhá půlka rychloposuv (4x) a pak raději do postele; samozřejmě mizerný spánek. (30.09.2022)

Španělský snímek „Arrebato“ není jednoduchým pokoukáním, není to přímočarý film, ale je to snímek, který má skvělou atmosféru, ať už hororovou nebo čistě jen depresivní, čemuž nepřispívají jen herci a příběh samotný, ale také barevné nasnímání a trochu levnější kamera. Tohle je jeden z těch případů, kdy vůbec nevadí, že je to levný film, protože mu to sluší. Škoda Zuluetova talentu. (11.09.2019)

Temný snímek, v němž jsem se chvílemi ztrácel, ale pak zase nalézal. Čtyři postavy - José, Ana, Marta a Pedro. Spojují je neviditelná vlákna, jimiž probíhají lehké výboje, co přitahují, anebo odpuzují. V určité chvíli však mohou zabíjet. Popravdě se mi všecko spojilo až ve finále, kdy zavazování očí už jasně říkalo, co bude následovat. Sex a nahota jsou jen součástí snového opojení, které kamera nasává jako houba. Zajímavý vizuál, práce s barvou, světlem a stíny, a samozřejmě hudba. Richard Wagner. Punk. Jedna skladba mi připomněla Ultravox, přesněji skladbu Hiroshima Mon Amour z roku 1977. Pokud u filmů píšu pro menšinové publikum, pak tady to platí na sto procent. A nemá cenu se příliš rozepisovat, protože interpretace je po většinu individuální. (01.04.2024)

Filmový střihač se propadá do duševního šílenství. Nejen díky ohromné spotřebě heroinu, ale i díky podivínovi s panenkou, který rád natáčí na Super 8 osobitá videa... Rozhodně nečekejte nic ve stylu Tesis nebo Angustie. Indicie a námět k tomu sice svádí, ale všechno se má trochu jinak. Né úplně snadno se však na to kouká. Ve vzduchu visí zvláštní napětí a k náladě vám nepřidá ani to nelineární vyprávění s množstvím flashbacků. Jak to jen popsat...? Možná jedině tak, že to "postrádá koule". Jop, to bude ono! Nemůže to mít koule, protože Arrebato je film pro gaye a o gayích, kterým nedělá problém ze záznamu sledovat stopořující se ptáky nebo pomalé umírání svého milence. Nebo je to všechno jinak? (06.07.2014)

Přeložil bych to jako nájezd anebo hukot spíš než úchvat – známý dealer vždycky vypráví „…a pak jsem hučel jak piliňáky“. Rekreační užívání heráku našinec moc nezažil a nemusí mu ani chtít porozumět – to na začátek. A čemu že porozumět? Kdo nevěří, ať tam běží! V první řadě rozšíření vědomí. A pak setkání se svou troskou - taky zajímavé! Dojít na hranu. Ale co já vím, je historie takového poznávání (ale i obyč. smažkovství) po válce u nás (až na krátkou dobu Fenmetrazinu a pokusů s LSD) hluuuboko do devadesátek stigmatizovaná a tím i vyloženě ponurá a tíživá: i ty houbičky a hulení byly především bokem společnosti, v ostrakizovaném undergroundu. Takže tohle snadno zařadíme vedle Dětí ze stanice ZOO kam to ovšem nepatří. Co z drog vytahuje Arrebato je vesměs veselost (i ta v rozkroku), svoboda a gnóze – daleko temnot Nicka Cavea. O otázce drog tenhle film nakonec ani úplně není. A rozhodně není „pro gaye“, jak tu píše bloody13, není to žádné Na lovu. Panuje tu, pravda, do jisté míry pansexualita, daná raušem, dost španělská, jak ji pak známe přežvýkanou a obalenou v barevném cukrátku od Almódovara – můžeme všichni se všemi, pokud budeme dost otevření a budeme mít chuť. A v tom je opět velká svoboda a tu já moc rád. Co se hlavních témat filmu týče, jedno hovoří o chvílích, kdy je „umělec“ natolik uchvácen svým dílem, že nevnímá, že je nicotné. A další je o umělci, který jednou NĚCO potká, ale ono se to nevrací a on prahne – tyhle pasáže byly v Arrebatu jednoznačně podobné různým mystickým deníkům s Hradem v nitru v čele. Tři vykřičníky!!! Jasně: ono se to pak trochu rozmělňuje Upírem z Feratu a haluzemi à la Twin Peaks. Zmizet ve svém díle? Živit je svou krví? A pak je tu forma: videoart ve zrodu. Warhol se může jít schovat! Občas je to poněkud zdlouhavé, pokleslé jako Chuckie, ale co už. Pankáčské kreace Willa Morea mě moc bavily a ve všem tam vidím všechnu tu poesii, nádherný obraz ve vybledlých anilínkách polaroidu (a naprosto samozřejmě vynalézavou kameru i střih), a je to chca nechca zas na pět. Zvláštní film! (21.10.2022)