Kde je moje tělo?

Kde je moje tělo? je hodně osobní projekt, je to z něj cítit každým coulem a ačkoliv pro mě je Klaus ještě o level výše, oproti zbytečným disney/pixarovkám je to klenot, který si toho Oscara zasloužil mnohem více. Každopádně se v tomto případě ukazuje síla Netflixu, jež dokáže film přinést do obýváků mnohem širšího publika, jelikož by zrovna ten francouzský kousek bez předražené marketingové kampaně snadno zapadl..8/10 (23.02.2020)

Objaviť tento film je ako nájsť klenot alebo vzácny dar. "I lost my body" je ľahko surrealistické animé z Francúzka. Prekvapuje jeho myšlienka a originálne podanie. Film má zdanlivo dvoch hrdinov. Melancholického chlapca Naoufela, ktorý si nesie svoj ťaživý príbeh. Druhým hrdinom je telesný fragment - jeho ruka. Kým si Naoufel hľadá svoje miesto v živote a lásku hnaný túžbou byť milovaný a milovať, druhý hrdina prekonáva strastiplnú a dobrodružnú cestu. Cestu k sebe. Pekne a veľmi šikovne sú prepojené línie minulých zážitkov so súčasným životom a cieľmi v budúcnosti. Ich naplnenie sa dostaví, aby sa minulosť prelomila prekonaním svojich tieňov. Príbeh je veľmi silný a emotívny. (10.11.2020)

Více takovýchto filmů prosím. S originálním nápadem, provedením, nádhernou animací a nosnou myšlenkou, která mě donutí už v průběhu uvažovat nad tím, co se zrovna odehrává v ději. Připomnělo mi to a vidím tam v určitém směru i návaznost na dnes již klasiku žánru animáky pro dospělé - Persepolis. Prostě animák, co má co říct, a těch se netočí mnoho. Spokojenost a pěkné 4 hvězdy. (Netflix 4k, orig.) (10.02.2020)

Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo. (06.02.2020)

Moc nerozumím tomu hypu. Má to atmosféru, je to poetický, ale romance je postavená na strašných stereotypech - loser, co přišel v dětství o rodiče při autohavárii + unikavá cool holka silně připomínající Ramonu ze Scotta Pilgrima a asi tak 150 dalších podobných dream girls? Pro mě krásný, ale bez duše. (06.01.2020)