Kde je moje tělo?

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“ (25.10.2020)

Bizarné, smutné, magické, romantické. S peknou hudbou. Zaujalo to asi od desiatej minúty a potom som bol stále zvedavší, kam to bude smerovať a kedy a ako sa tie línie stretnú. Či sa vôbec stretli, alebo či stratená ruka našla svoju stratenú existenciu, to doposiaľ neviem. Napriek tomu tento citlivý a smutný prípad stojí za zamyslenie, či už na niečo konkrétne (okrem pár myšlienok a jedného ponaučenia) prídete, alebo nie. (21.09.2022)

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že když za poslední léta narazím na nějaký dospělácký animák, tak v tom mají většinou prsty francouzští animátoři. Skoro to vypadá, jak kdyby se ve Francii vzchopila nějaká vlna tvůrců, kteří mají nápady a nebojí se jej použít. Kde je moje tělo? je třeba přesně v tom duchu dospěláckého animáku, kterému neodpářete skvělou hudbu, velice pěkné animace a mnohokrát nesmírně zajímavé myšlenky. Film totiž zachází svým námětem až do abstraktna a tak je třeba hodně koukat na to, co se na obrazovce děje. Jak zde píše Dzeyna. Divné, ale něčím zatraceně zajímavé. (15.07.2020)

Podmanivě uhrančivá hmatová elegie, co se zaháčkuje v srdci způsobem, který z hlavy nevymizí pěkně dlouho. Pokud vůbec kdy. Stěží říci, zda je obdivuhodnější suverenita s jakou se Clapin nebojí být svébytný či suverenita realizace a ztvárnění tak těžko uchopitelných pocitů jako jsou melancholie, nostalgie, trudomyslnost, naděje, ztráta či láska. A aby chvalozpěvů nebylo snad málo, tak je třeba ještě zmínit Levyho kongeniálně hypnotický soundtrack a pak také... Ne, to by bylo na dlouho. Prostě jeden z filmů dekády. A ne, skutečně v předchozí větě nevypadlo přídavné jméno od "a". (15.12.2019)

I Lost My Body mi bylo dlouho doporučováno, ale pořád jsem se k tomu neměl, když tu náhle chuť přišla, já se do toho zakousl a nepustil. Ve společnosti stále převládá škatulka toho, že animovaný film je hlavně pro děti, pro jejich vyžití a připravení na komplexnější hrané tituly. I Lost My Body je další z řady animáků, jež tuto pomílenou tezi může s klidem vyvrátit. Snímek je totiž emocionální střepina, jež zasáhne vaše srdce velmi hluboku a již už nikdy nevytáhnete. Celé je to velmi kreativní záležitost. Animace je nádherná, plynulost splývající s trhaným pohybem je skvělou kombinací a rozhodně neruší, spíše obvzláštňuje a vedle Ratatouille je to nejlepší prezentace Paříže na poli animovaných snímků. K vizuálu se taktně přidává audio, naprosto geniální hudba vás posadí na obláček a vy se jím necháte unášet do hlubin cizích vesmírů, při kterém jsem občas zachytil až Blade Runnerovský feel. Z části příběhové se může zdát banální, ale celá pomalá trojčasná narace a nadpřirozený prvek tuto zdánlivou banalitu hází do koše a divákovi přináší pouze maximální dějové zaujetí. Hlavně je vše pojaté se znatelnou citelnou něhou, jež může přinést pouze Evropa a její umělecké nadání. Při sledování si celou dobu jen říkate, že takhle by to v Emerice nikdy nezvládli. Francouzské ručky letos díky Netflixu nadělili světu jeden z nejemotivnějších snímků za posledních pár let. Ze stejné pokory jako vyzařuje tento snímek nebudu bodově hodnotit, protože si myslím, že prezentovaná pozitivita mluví za vše. P.S. Koukněte na tom v původním znění, zážitek to ještě více umocní. (29.12.2019)